Text 185

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tuto pasáž komentuje následovnĕ. Sādhu, čestný človĕk, se nazývá mahājana nebo mahātmā. Mahātmu popisuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (9.13) takto:
 

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plnĕ se zamĕstnávají oddanou službou, protože Mĕ znají jako původní a nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“
 

V hmotném svĕtĕ chápou stoupenci různých náboženství slovo mahātmā různĕ. Materialisté také přicházejí s různými úhly pohledu. Podmínĕná duše zaneprázdnĕná smyslovým požitkem hodnotí mahājanu podle toho, kolik požitku je schopný nabídnout. Obchodník může například za mahājanu považovat určitého bankéře a karmī toužící po hmotném požitku mohou za mahājany považovat filosofy, jako je Jaimini. Je mnoho yogīch, kteří touží po ovládnutí svých smyslů, a pro nĕ je mahājanou Patañjali Ṛṣi. Pro jñānī jsou mahājany ateista Kapila, Vasiṣṭha, Durvāsā, Dattātreya a další impersonalističtí filosofové. Démoni považují za mahājany Hiraṇyākṣu, Hiraṇyakaśipua, Rāvaṇu, Rāvaṇova syna Meghanādu, Jarāsandhu a další. Materialističtí antropologové, kteří spekulují o evoluci tĕla, považují za mahājany osoby, jako je Darwin. Vĕdci zmatení Kṛṣṇovou vnĕjší energií nemají s Nejvyšší Osobností Božství žádný vztah, a přesto jsou nĕkterými osobami uznáváni jako mahājanové. Za mahājany jsou také nĕkdy považováni filosofové, historici, spisovatelé, řečníci a společenští či političtí vůdci. Takové mahājany respektuje určitý druh lidí, které popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.19):
 

„Lidé, kteří jsou jako psi, prasata, velbloudi a osli, chválí ty, kdo nikdy nenaslouchají o transcendentálních zábavách Pána Śrī Kṛṣṇy, jenž osvobozuje od veškerého zla.“
 

Na hmotné úrovni jsou tedy zvířatům podobní vůdci uctíváni zvířaty. Lékaři, psychiatrové a sociální pracovníci se nĕkdy snaží odstraňovat tĕlesnou bolest, úzkost a strach, ale nemají poznání o duchovní totožnosti a postrádají vztah k Bohu. Lidé pod vlivem iluze je přesto považují za mahājany. Lidé, kteří podvádĕjí sami sebe, nĕkdy přijímají vůdce či duchovní mistry z knĕžského řádu oficiálnĕ ustanovené svĕtskými zákony a jsou pak tĕmito oficiálními knĕžími klamáni. Stává se také, že lidé považují za mahājany osoby, které Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura nazýval ḍhaṅga-vipry (falešní brāhmaṇové). Tito podvodníci napodobují vlastnosti Śrīly Haridāse Ṭhākura, který byl skutečný mahājana, a závidĕjí mu. Vynakládají značné umĕlé úsilí a představují se jako velcí oddaní Pána nebo jako mystičtí hypnotizéři znalí čar, hypnotismu a konání zázraků. Nĕkteří lidé považují za mahājany démony, jako byla Pūtanā, Tṛṇāvarta, Vatsa, Baka, Aghāsura, Dhenuka, Kāliya a Pralamba. Nĕkteří zase uznávají imitátory a protivníky Nejvyšší Osobnosti Božství, jako jsou Pauṇḍraka, Śṛgāla Vāsudeva, duchovní mistr démonů (Śukrācārya), nebo ateisty jako Cārvāka, král Vena, Sugata a Arhat. Ti, kdo takové imitátory považují za mahājany, nevĕří, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství. Radĕji uznávají bezbožné podvodníky, kteří vystupují jako Boží inkarnace a podvádĕjí slovním kejklířstvím hlupáky v hmotném svĕtĕ. Za mahājany je tak považováno mnoho darebáků.
 

Osoby se svĕtskými pohnutkami tedy za mahājany mylnĕ považují pouze lidé, kteří se nevĕnují oddané službĕ. Jediným motivem musí být kṛṣṇa-bhakti, oddaná služba Pánu. Nĕkdy jsou za mahājany považováni ploduchtiví pracovníci, suší filosofové, neoddaní, mystičtí yogī a lidé připoutaní k hmotnému bohatství, ženám a penĕzům. Śrīmad-Bhāgavatam (6.3.25) však o takových neautorizovaných mahājanech říká:
 

Hloupí lidé, kteří neznají hodnotu oddané služby, v tomto hmotném svĕtĕ považují za mahājany karmī (ty, kdo pracují pro plody). Svĕtská inteligence a mentální spekulování takových hloupých lidí podléhají třem kvalitám hmotné přírody, a proto nechápou ryzí oddanou službu. Přitahují je hmotné činnosti, a tak se stávají uctívači hmotné přírody. Jsou tudíž známí jako ploduchtiví pracovníci. Zaplétají se dokonce i do hmotných činností převlečených za duchovní. V Bhagavad-gītĕ jsou popsáni jako veda-vāda-ratāḥ, neboli takzvaní následovníci Véd. Považují se za autority na Védy, aniž by znali jejich skutečný význam. Lidé znalí védského poznání musí vĕdĕt, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. (Gītā 15.15).
 

V tomto hmotném svĕtĕ může být človĕk známý jako karma-vīra neboli úspĕšný ploduchtivý pracovník, nebo může být velice úspĕšný v plnĕní náboženských povinností, nebo může být hrdinou v oblasti mentální spekulace (jñāna-vīra), nebo může být slavným asketou. Śrīmad-Bhāgavatam (3.23.56) na to však má tento názor:
 

„Každý, jehož práce nevede k dosažení úrovnĕ náboženského života, každý, jehož náboženské obřady nevedou k odříkání, a každý, kdo se vĕnuje odříkání, které ho nevede k oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být považován za mrtvého, přestože dýchá.“
 

Závĕr je, že veškeré zbožné činnosti, plodonosné jednání, náboženské zásady a odříkání musí nakonec vést k oddané službĕ. Jsou různé způsoby, jak se dá sloužit. Človĕk může sloužit své zemi, lidem a společnosti, systému varṇāśrama-dharmy, nemocným, chudým, bohatým, ženám, polobohům a tak dále. Veškerá tato služba spadá do kategorie uspokojování smyslů neboli požitku v hmotném svĕtĕ. Je nanejvýš politováníhodné, že lidi více či ménĕ přitahují takové svĕtské činnosti a že vůdci tĕchto činností jsou považováni za mahājany, velké ideální vůdce. Ve skutečnosti pouze svádĕjí na scestí, ale obyčejný človĕk nechápe, jak je sveden.
 

Narottama dāsa Ṭhākura říká: sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya  –  „Našimi vůdci by mĕla být slova sādhuů, śāstry a gurua.“ Sādhu je velká osobnost, jako je Śrī Caitanya Mahāprabhu, śāstry jsou pokyny zjevených písem a guru neboli duchovní mistr je ten, kdo potvrzuje pokyny písem. Přijetí vedení tĕchto tří je správný způsob následování velkých osobností (mahājanů) pro dosažení skutečného pokroku v životĕ (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ). Človĕk zahalený iluzí není schopný rozpoznat správnou cestu, a proto Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: dharma-sthāpana-hetu sādhura vyavahāra – „Chování oddaného je mĕřítkem všech ostatních způsobů chování.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu sám následoval zásady oddanosti a ostatní učil to samé. Purī-gosāñira ye ācaraṇa, sei dharma sāra. Śrī Caitanya Mahāprabhu osobnĕ následoval chování Mādhavendry Purīho a ostatním radil, aby jeho zásady následovali také. Lidé jsou však naneštĕstí od nepamĕti přitahováni hmotným tĕlem.

 

„Človĕk, který se ztotožňuje s tímto tĕlem ze tří prvků, který pokládá vedlejší produkty tĕla za své příbuzné a svou rodnou zemi za hodnou uctívání a který se chodí na poutní místa pouze vykoupat, místo aby se tam setkal s tĕmi, kdo mají transcendentální poznání, je jako osel nebo kráva.“ (Bhāg. 10.84.13) Ti, kdo přijímají logiku gaḍḍālikā-pravāha a následují příklad pseudo mahājanů, jsou unášeni vlnami māyi. Bhaktivinoda Ṭhākura proto varuje:
 

„Nenech se unášet vlnami māyi. Odevzdej se lotosovým nohám Kṛṣṇy, a veškeré utrpení skončí.“ Ti, kdo následují společenské zvyky a chování, zapomínají následovat cestu vytčenou mahājany a tak se u nohou tĕchto mahājanů dopouštĕjí přestupků. Nĕkdy považují mahājany za příliš konzervativní nebo si vytvářejí své vlastní mahājany a tímto způsobem ignorují systém parampary, což je pro všechny velké neštĕstí. Pokud človĕk nenásleduje příkladu skutečných mahājanů, jeho plány na dosažení štĕstí ztroskotají. To je obšírnĕ popsáno pozdĕji v Madhya-līle (kapitole dvacáté páté, verších 55, 56 a 58), kde se uvádí:
 

Lidé jsou natolik nešťastní, že nepřijímají pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. Radĕji chtĕjí být podporováni takzvanými mahājany neboli autoritami. Tāta chaya darśana haite`tattva' nāhi jāni – skutečnou pravdu nelze odhalit následováním spekulantů. Musíme kráčet ve stopách mahājanů v učednické posloupnosti. Potom bude naše snaha úspĕšná. Śrī-kṛṣṇa-caitanya-vānī — amṛtera dhāra – „Vše, co říká Śrī Caitanya Mahāprabhu, je nepřetržitý proud nektaru.“ Každý, kdo Jeho slova přijme jako skutečnost, může pochopit podstatu Absolutní Pravdy.
 

Nikdo nemůže poznat Absolutní Pravdu následováním filosofie sāṅkhyi nebo jógového systému Patañjaliho, protože následovníci sāṅkhyi ani yogī, kteří následují Patañjaliho, nepřijímají Pána Viṣṇua jako Nejvyšší Osobnost Božství (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum). Touhy tĕchto lidí se nikdy nenaplní, a proto je přitahuje vnĕjší energie. I když mohou být mentální spekulanti slavní po celém svĕtĕ jako velké autority, ve skutečnosti jimi nejsou. Tito vůdci jsou sami velmi konzervativní, a vůbec ne liberální. Když však kážeme tuto filosofii, lidé považují vaiṣṇavy za sektáře. Śrīla Mādhavendra Purī byl skutečný mahājana, ale svedení lidé nedokáží rozlišit skutečné od neskutečného. Ten, kdo je probuzený k vĕdomí Kṛṣṇy, však dokáže pochopit skutečnou cestu náboženství určenou Pánem a Jeho čistými oddanými. Śrī Caitanya Mahāprabhu schválil jednání Śrī Mādhavendry Purīho. I když byl tedy z hmotného pohledu Sanoḍiyā brāhmaṇa na nižší úrovni, Śrī Caitanya Mahāprabhu jej považoval za osobu na nejvyšší úrovni duchovní realizace.
 

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.3.20) se uvádí, že existuje dvanáct mahājanů: Brahmā, Nārada, Śambu, čtyři Kumārové, Kapila, Manu, Prahlāda, Janaka, Bhīṣma, Bali, Śukadeva a Yamarāja.
 

Abychom určili mahājany v naší Gauḍīya-sampradāyi, musíme následovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Jeho představitele. Jeho dalším představitelem je Śrī Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a dále pak šest Gosvāmīch – Śrī Rūpa, Śrī Sanātana, Bhaṭṭa Raghunātha, Śrī Jīva, Gopāla Bhaṭṭa a Dāsa Raghunātha. Následovníkem Viṣṇu-svāmīho byl Śrīdhara Svāmī, nejznámĕjší komentátor Śrīmad-Bhāgavatamu. I on byl mahājana. Byli jimi také Caṇḍīdāsa, Vidyāpati a Jayadeva. Ten, kdo se snaží tyto mahājany napodobovat, aby se stal napodobeninou duchovního mistra, je následování mahājanů zcela jistĕ na hony vzdálen. Nĕkdy lidé nemohou pochopit, jak jeden mahājana následuje jiné mahājany. Tím se dopouštĕjí přestupků a klesají z úrovnĕ oddané služby.