Text 135
ei-mata daśa-dina prayāge rahiyā
śrī-rūpe śikṣā dila śakti sañcāriyā
ei-mata – takto; daśa-dina – deset dní; prayāge – v Prajágu; rahiyā – zůstávající; śrī-rūpe – Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu; śikṣā – pokyny; dila – dal; śakti sañcāriyā – poté, co ho obdařil nezbytnými schopnostmi.
Deset dní zůstal Śrī Caitanya Mahāprabhu v Prajágu a předával Rūpovi Gosvāmīmu poznání, přičemž ho nejdříve obdařil nezbytnými schopnostmi.
Zde je potvrzen výrok kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana. Nikdo nemůže šířit hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, aniž by ho k tomu zvláštĕ zmocnil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Zmocnĕný oddaný se vidí a cítí jako nejnižší z lidí, protože ví, že vše, co dĕlá, je díky inspiraci od Pána ze srdce. To potvrzuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (10.10):
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
„Tĕm, kdo jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mi slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ mohou dospĕt.“
K tomu, aby človĕk mohl být zmocnĕn Nejvyšší Osobností Božství, se musí kvalifikovat, což znamená být dvacet čtyři hodin dennĕ zamĕstnán láskyplnou oddanou službou Pánu. Hmotné postavení oddaného nehraje roli, protože oddaná služba nezávisí na hmotných kritériích. Ve svém dřívĕjším životĕ byl Śrīla Rūpa Gosvāmī vládním úředníkem a gṛhasthou. Nebyl dokonce ani brahmacārīm nebo sannyāsīm. Sdružoval se s mlecchy a yavany, ale protože neustále dychtil sloužit, stal se vhodným příjemcem Pánovy milosti. Upřímný oddaný tedy může být Pánem zmocnĕn bez ohledu na svoji situaci. V předcházejícím verši z Bhakti-rasāmṛta-sindhu Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje, jak byl Pánem zmocnĕn on sám. Dále také v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187) říká:
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
„Ten, kdo slouží Kṛṣṇovi svým tĕlem, myslí a slovy, je osvobozený dokonce i v tomto hmotném svĕtĕ, přestože se vĕnuje mnoha takzvaným hmotným činnostem.“
Abychom mohli zůstat neznečištĕní hmotou a dosáhnout Pánovy příznĕ, musíme upřímnĕ dychtit po službĕ Pánu. To je jediná nezbytná kvalifikace. Jakmile jsme požehnáni milostí duchovního mistra a Pána, okamžitĕ dostáváme veškerou schopnost potřebnou k psaní knih a šíření hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, aniž by nám v tom mohly bránit nĕjaké hmotné faktory.