Text 159
‘niṣiddhācāra’, ‘kuṭīnāṭī’, ‘jīva-hiṁsana’
‘lābha’, ‘pūjā’, ‘pratiṣṭhādi’ yata upaśākhā-gaṇa
niṣiddha-ācāra – chování, které by nemĕlo být vidĕt u toho, kdo touží po dokonalosti; kuṭīnāṭī – diplomacie; jīva-hiṁsana – zbytečné zabíjení zvířat či duše; lābha – zisk podle svĕtských mĕřítek; pūjā – obdiv získaný uspokojováním svĕtských lidí; pratiṣṭha-ādi – stát se důležitým človĕkem podle svĕtských mĕřítek a tak dále; yata – to vše; upaśākhā-gaṇa – zbytečné rostliny.
„Nĕkteré ze zbytečných rostlin, které rostou s rostlinkou bhakti, jsou rostliny chování nepřijatelného pro ty, kdo chtĕjí dosáhnout dokonalosti, rostliny diplomatického chování, zabíjení zvířat, usilování o svĕtské zisky, svĕtský obdiv a svĕtskou důležitost. Všechny tyto rostliny jsou nežádoucí.“
Pro ty, kdo se skutečnĕ chtĕjí stát dokonalými, je předepsán určitý způsob chování. V našem hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy své studenty nabádáme, aby nejedli maso, nehazardovali, vyhýbali se nedovolenému sexu a omamným látkám. Lidé, kteří holdují tĕmto činnostem, se nikdy dokonalými nestanou; proto jsou tyto usmĕrňující zásady určeny tĕm, kdo se zajímají o dokonalost a návrat zpátky k Bohu. Kuṭīnāṭī, diplomatické chování, ātmu neboli duši neuspokojí. Nemůže uspokojit dokonce ani tĕlo či mysl. Mysl človĕka se špatným svĕdomím je vždy podezřívavá, proto by naše chování mĕlo být vždy přímé a schválené védskými autoritami. Pokud se k lidem chováme diplomaticky neboli neupřímnĕ, bude to brzdit náš duchovní pokrok. Jīva-hiṁsana znamená zabíjení zvířat a zášť vůči jiným živým bytostem. K zabíjení ubohých zvířat zajisté dochází právĕ ze zášti vůči nim. Lidská podoba je určena k pochopení vĕdomí Kṛṣṇy (athāto brahma-jijñāsā), dotazování se na Nejvyšší Brahman. V lidské podobĕ má každý příležitost poznat Nejvyšší Brahman. Takzvaní vůdci lidské společnosti neznají skutečný cíl lidského života, a tak jsou zaneprázdnĕní ekonomickým rozvojem. To je scestné. Každý stát a každá společnost se snaží vylepšit kvalitu jedení, spaní, rozmnožování se a obrany. Tato lidská podoba je ale určena pro více než tyto čtyři zvířecí principy. Jedení, spaní, rozmnožování se a obranu nacházíme v říši zvířat a zvířata tyto problémy řeší bez nesnází. Proč by se tedy lidská společnost mĕla tak usilovnĕ snažit je vyřešit? Potíž je v tom, že lidé nejsou vedeni k pochopení této jednoduché filosofie. Místo toho si myslí, že pokrok civilizace znamená vzrůstající smyslový požitek.
Je mnoho náboženských propagandistů, kteří nevĕdí, jak vyřešit konečné životní problémy, a i ti učí lidi nĕjaké podobĕ smyslového požitku. To je rovnĕž jīva-hiṁsana. Skutečného poznání se lidem nedostane a místo toho je náboženští vůdci svádĕjí na scestí. Co se týče hmotného zisku, je třeba vĕdĕt, že vše hmotné, co získáme, budeme muset v čase smrti opustit. Svĕtští lidé naneštĕstí nevĕdí nic o tom, že po smrti život pokračuje, a tak svůj čas promarňují hromadĕním hmotných zisků, které tu budou muset v okamžiku smrti nechat. Tyto zisky žádný vĕčný prospĕch nepřinesou. Být druhými obdivován je také bezcenné, protože po smrti musíme přijmout další tĕlo. Hmotný obdiv a tituly jsou ozdoby, které si s sebou do dalšího tĕla nevezmeme. V příštím životĕ se na všechno zapomene.
Všechny tyto překážky byly v tomto verši popsány jako nežádoucí rostliny. Pro skutečnou rostlinku, bhakti-latu, znamenají pouze zábrany. Mĕli bychom se proto všem tĕmto nežádoucím vĕcem pečlivĕ vyhýbat. Nĕkdy tyto nežádoucí rostlinky vypadají přesnĕ jako bhakti-latā. Vypadají stejnĕ, co se týče velikosti a druhu, když rostou vedle rostlinky bhakti, avšak i přesto se jim říká upaśākhā. Čistý oddaný je schopen rostlinku bhakti od tĕch svĕtských rozlišit a dává si velký pozor na to, aby je držel oddĕlenĕ.