Text 164
eita parama-phala ‘parama-puruṣārtha’
yāṅra āge tṛṇa-tulya cāri puruṣārtha
eita – tento; parama-phala – nejvyšší životní cíl; parama – nejvyšší; puruṣa-artha – zájem živých bytostí; yāṅra āge – v jehož přítomnosti; tṛṇa-tulya – zcela bezvýznamné; cāri – čtyři; puruṣa-artha – různé druhy lidských zájmů.
„Vychutnávat si plody oddané služby na Goloce Vṛndāvanu je nejvyšší dokonalostí života. Čtyři hmotné dokonalosti – to znamená zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození – jsou vedle této dokonalosti zcela zanedbatelným úspĕchem.“
Nejvĕtším úspĕchem, jakého mohou jñānī neboli impersonalisté dosáhnout, je sjednocení s Nejvyšším, obecnĕ známé jako mokṣa, osvobození. Nejvĕtším úspĕchem yogīch je osm hmotných dokonalostí, jako jsou aṇimā, laghimā a prāpti. To vše je ale nicotné ve srovnání s vĕčnou blažeností oddaného, který se vrátí zpátky k Bohu a vychutnává si plod oddané služby lotosovým nohám Pána. Ve srovnání s tím jsou hmotné dokonalosti až po úroveň osvobození zcela bezvýznamné. Čistý oddaný se o nĕ proto nezajímá. Zajímá ho pouze zdokonalování jeho oddané služby Pánu. Štĕstí neosobních monistických filosofů je v následujícím verši, který se nachází také v Lalita-mādhavĕ Śrīly Rūpy Gosvāmīho, zavrženo.