Text 199-200
sakheti matvā prasabhaṁ yad uktaṁ
he kṛṣṇa he yādava he sakheti
ajānatā mahimānaṁ tavedaṁ
mayā pramādāt praṇayena vāpi
yac cāvahāsārtham asat-kṛto ’si
vihāra-śayyāsana-bhojaneṣu
eko ’tha vāpy acyuta tat-samakṣaṁ
tat kṣāmaye tvām aham aprameyam
sakhā – přítel; iti – takto; matvā – uvažující; prasabham – troufale; yat – to, co; uktam – bylo řečeno; he kṛṣṇa – ó Kṛṣṇo; he yādava – ó potomku Yadua; he sakhā – ó můj drahý příteli; iti – takto; ajānatā – neznající; mahimānam – slávu; tava – Tvoji; idam – toto; mayā – mnou; pramādāt – z nevĕdomosti; praṇayena – z náklonnosti; vā – nebo; api – jistĕ; yat – cokoliv; ca – a; avahāsa-artham – žertem; asat-kṛtaḥ – uražený; asi – Ty jsi; vihāra – při zábavĕ; śayyā-āsana – sedící nebo ležící na lůžku; bhojaneṣu – když jsme spolu jedli; ekaḥ – sami; atha vā – nebo; api – zajisté; acyuta – ó můj drahý Kṛṣṇo; tat-samakṣam – před druhými; tat – za to vše; kṣāmaye – žádám o prominutí; tvām – Tebe; aham – já; aprameyam – neomezeného.
„ ,Protože jsem neznal Tvou slávu, považoval jsem Tĕ za svého přítele, a tak jsem Tĕ nĕkdy lekhovážnĕ oslovoval „Kṛṣṇo“, „Yādavo“, „můj příteli“. Odpusť mi prosím vše, čeho jsem se mohl z pošetilosti či z lásky dopustit. Když jsme spolu odpočívali, leželi na stejném lůžku, sedĕli či jedli o samotĕ nebo před mnoha přáteli, mnohokrát jsem Tĕ svými žerty zneuctil. Ó neomylný, odpusť mi prosím všechny tyto přestupky.̀ “
Toto je citát z Bhagavad-gīty (11.41–42). V tomto verši Arjuna oslovuje Kṛṣṇu, který na bitevním poli Kurukšétře projevil svou vesmírnou podobu.