Text 36
yadā yāto daivān madhu-ripur asau locana-pathaṁ
tadāsmākaṁ ceto madana-hatakenāhṛtam abhūt
punar yasminn eṣa kṣaṇam api dṛśor eti padavīṁ
vidhāsyāmas tasminn akhila-ghaṭikā ratna-khacitāḥ
yadā – když; yātaḥ – vstoupil na; daivāt – shodou okolností; madhu-ripuḥ – nepřítel démona Madhua; asau – On; locana-patham – cestu očí; tadā – tehdy; asmākam – Naše; cetaḥ – vĕdomí; madana-hatakena – ničemným Amorem; āhṛtam – ukradené; abhūt – stalo se; punaḥ – znovu; yasmin – když; eṣaḥ – Kṛṣṇa; kṣaṇam api – byť i na okamžik; dṛśoḥ – obou očí; eti – jde; padavīm – na cestu; vidhāsyāmaḥ – udĕláme; tasmin – tehdy; akhila – všechny; ghaṭikāḥ – fáze času; ratna-khacitāḥ – ozdobené klenoty.
„,Jestli se náhodou Mým očím objeví v cestĕ transcendentální podoba Kṛṣṇy, Moje zbité, zranĕné srdce ukradne Amor, zosobnĕné štĕstí. Jelikož jsem nemohla tuto překrásnou Kṛṣṇovu podobu zhlédnout ke své plné spokojenosti, ozdobím všechny fáze času mnoha klenoty, až Ho zase uvidím.̀“
Tento verš vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī v Jagannātha-vallabha-nāṭace (3.11) od Rāmānandy Rāye.