Text 47
yāte vaṁśī-dhvani-sukha, nā dekhi’ se cāṅda mukha,
yadyapi nāhika ‘ālambana’
nija-dehe kari prīti, kevala kāmera rīti,
prāṇa-kīṭera kariye dhāraṇa
yāte – ve kterém; vaṁśī-dhvani-sukha – štĕstí z poslechu hry na flétnu; nā dekhi' – když nevidím; se – tuto; cāṅda mukha – mĕsíci podobnou tvář; yadyapi – přestože; nāhika – není; ālambana – setkání milence a milenky; nija – svém; dehe – v tĕle; kari – projevuji; prīti – náklonnost; kevala – pouze; kāmera – chtíče; rīti – způsob; prāṇa – života; kīṭera – mouchy; kariye – činím; dhāraṇa – pokračování.
„I když nevidím mĕsíci podobnou tvář Kṛṣṇy, jak hraje na svoji flétnu, i když nemám šanci se s Ním setkat, přesto se starám o své tĕlo. Tak působí chtíč. Takto pokračuji se svým životem, který je jako život mouchy.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti říká, že milovaný Nejvyšší Pán je svrchovaným útočištĕm. Pán je svrchovaný subjekt a oddaní jsou objekt. Když se subjekt a objekt setkají, říká se tomu ālambana. Objekt poslouchá a subjekt hraje na flétnu. To, že objekt nevidí mĕsíci podobnou tvář Kṛṣṇy a ani nedychtí Ho vidĕt, je známkou nepřítomnosti ālambany. Představovat si nĕco takového umĕle může nanejvýš uspokojit chtivé touhy, a takový život postrádá význam.