Text 66
unmādera lakṣaṇa, karāya kṛṣṇa-sphuraṇa,
bhāvāveśe uṭhe praṇaya māna
solluṇṭha-vacana-rīti, māna, garva, vyāja-stuti,
kabhu nindā, kabhu vā sammāna
unmādera lakṣaṇa – příznaky šílenství; karāya – příčiny; kṛṣṇa – Pán Kṛṣṇa; sphuraṇa – podnĕt; bhāva-āveśe – ve stavu extáze; uṭhe – probouzí; praṇaya – lásku; māna – pohrdání; solluṇṭha-vacana – neúctu vyjádřenou sladkými slovy; rīti – způsob; māna – poctu; garva – pýchu; vyāja-stuti – nepřímou modlitbu; kabhu – nĕkdy; nindā – pomluvy; kabhu – nĕkdy; vā – nebo; sammāna – pocta.
Tyto symptomy šílenství sloužily jako podnĕty ke vzpomínání na Kṛṣṇu. Extatické rozpoložení probouzelo lásku, pohrdání, hanobení slovy, pýchu, poctu a nepřímou modlitbu. Śrī Kṛṣṇa tak byl nĕkdy terčem pomluv a jindy byl ctĕn.
Slovo unmāda je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu vysvĕtleno jako krajní radost, neštĕstí a zmatek v srdci vyvolaný odloučením. Příznaky unmādy jsou bláznivý smích, tancování, zpĕv, konání bezvýsledných činností, mluvení nesmyslů, utíkání, pokřikování a nĕkdy protichůdné jednání. Slovo praṇaya je vysvĕtleno takto: je-li možné získat poctu přímo, ale nevyužije se toho, říká se takové lásce praṇaya. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Ujjvala-nīlamaṇi vysvĕtluje slovo māna takto: māna přichází, když milenec zakouší při výmĕnĕ srdečných a láskyplných slov stále novou sladkost, ale snaží se svoje pocity nepoctivĕ zakrýt.