Text 118
kabhu svarge uṭhāya, kabhu narake ḍubāya
daṇḍya-jane rājā yena nadīte cubāya
kabhu – nĕkdy; svarge – na vyšší planetární soustavy; uṭhāya – povznáší se; kabhu – nĕkdy; narake – v pekelných podmínkách; ḍubāya – topí se; daṇḍya-jane – zločince; rājā – král; yena – jako; nadīte – v řece; cubāya – potápí.
„V hmotných podmínkách je živá bytost nĕkdy povznesena na vyšší planetární soustavy s hmotným blahobytem a nĕkdy potápĕná v pekelných podmínkách. Je v naprosto stejné situaci jako zločinec, kterého král trestá opakovaným potápĕním do vody a vytahováním ven.“
V Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadĕ (4.3.16) je řečeno: asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ: živá bytost je vĕčnĕ prostá znečištĕní hmotného svĕta. Ten, kdo není hmotnĕ nakažený a nezapomíná, že Kṛṣṇa je jeho Pán, se nazývá nitya-mukta. Jinými slovy, ten, kdo je vĕčnĕ osvobozený od hmotného znečištĕní, se nazývá nitya-mukta. Živá bytost, která je nitya-mukta, je a vždy byla oddaným Kṛṣṇy a její jedinou snahou je sloužit Kṛṣṇovi. Nikdy proto na svůj vĕčný služebnický vztah ke Kṛṣṇovi nezapomíná. Každá živá bytost, která zapomene na svůj vĕčný vztah s Kṛṣṇou, podléhá hmotnému podmínĕní. Bez transcendentální láskyplné služby Pánu je vystavena následkům plodonosných činností. Když je díky svým svĕtským zbožným činnostem povýšena na vyšší planetární soustavy, považuje se za dobře situovanou, ale je-li potrestána, myslí si, že na tom není dobře. Tak hmotná příroda odmĕňuje a trestá živou bytost. Pokud je živá bytost hmotnĕ bohatá, hmotná příroda ji odmĕňuje, a když je v hmotných nesnázích, hmotná příroda ji trestá.