Text 120
sādhu-śāstra-kṛpāya yadi kṛṣṇonmukha haya
sei jīva nistare, māyā tāhāre chāḍaya
sādhu – svatých osob; śāstra – písem; kṛpāya – milostí; yadi – jestliže; kṛṣṇa-unmukha haya – nĕkdo rozvine vĕdomí Kṛṣṇy; sei – ta; jīva – živá bytost; nistare – bude osvobozena; māyā – iluzorní energie; tāhāre – jí; chāḍaya – vzdá se.
„Pokud podmínĕná duše rozvine vĕdomí Kṛṣṇy milostí svĕtců, kteří dobrovolnĕ káží pokyny písem a tak jí k vĕdomí Kṛṣṇy napomáhají, bude vysvobozena ze spárů māyi a ta se jí vzdá.“
Podmínĕnou duší je ten, kdo zapomnĕl, že Kṛṣṇa je jeho vĕčný Pán. Myslí si, že si užívá hmotného svĕta, a přitom zakouší trojí utrpení hmotné existence. Svatí lidé (sādhuové) neboli vaiṣṇavové, oddaní Pána, na základĕ védské literatury káží vĕdomí Kṛṣṇy. Jedinĕ jejich milostí může být podmínĕná duše probuzena k vĕdomí Kṛṣṇy. Po probuzení už si nechce užívat materialistického způsobu života a místo toho se pohrouží do láskyplné transcendentální služby Pánu. Poté, co se zamĕstná v oddané službĕ Pánu, odpoutá se od hmotného požitku:
bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir
anyatra caiṣa trika eka-kālaḥ
(Śrīmad-Bhāgavatam 11.2.42)
To je zkouška pokroku v oddané službĕ – oddaný musí být odpoutaný od hmotného požitku. Tato odpoutanost znamená, že māyā již podmínĕnou duši osvobodila od iluzorního požitku. Ten, kdo je pokročilý ve vĕdomí Kṛṣṇy, si o sobĕ nemyslí, že je stejnĕ dobrý jako Kṛṣṇa. Kdykoliv si o sobĕ myslí, že je tím, kdo si užívá hmotných výhod, je uvĕznĕný v tĕlesném pojetí. Pokud je však od tohoto pojetí osvobozený, může se zamĕstnat oddanou službou, což je skutečnou úrovní osvobození ze spárů māyi. To vše je vysvĕtleno v následujícím verši z Bhagavad-gīty (7.14).