Text 147-148
kiṁ vidhatte kim ācaṣṭe
kim anūdya vikalpayet
ity asyā hṛdayaṁ loke
nānyo mad veda kaścana
māṁ vidhatte ’bhidhatte māṁ
vikalpyāpohyate hy aham
etāvān sarva-vedārthaḥ
śabda āsthāya māṁ bhidām
māyā-mātram anūdyānte
pratiṣidhya prasīdati
kim – co; vidhatte – nařizují; kim – co; ācaṣṭe – prohlašují; kim – co; anūdya – uznávající jako objekt; vikalpayet – mohou se domnívat; iti – tak; asyāḥ – védské literatury; hṛdayam – zámĕr; loke – v tomto svĕtĕ; na – ne; anyaḥ – jiný; mat – než Mĕ; veda – zná; kaścana – každý; mām – Mĕ; vidhatte – určují; abhidhatte – předkládají; mām – Mĕ; vikalpya – spekulující; aphyate – jsem neochvĕjný; hi – zajisté; aham – Já; etāvān – takových opatření; sarva-veda-arthaḥ – význam Véd; śabdaḥ – Védy; āsthāya – přijímající útočištĕ; mām – u Mĕ; bhidām – odlišné; māyā – iluzorní energie; mātram – pouze; anūdya – říkající; ante – nakonec; pratiṣidhya – odstraňující; prasīdati – je uspokojen.
„(Pán Kṛṣṇa řekl:) ,Jaký je význam veškeré védské literatury? Na koho se zamĕřuje? Kdo je cílem veškerých spekulací? Nikdo kromĕ Mne tyto vĕci nezná. Nyní bys mĕl vĕdĕt, že všechny tyto činnosti mají za cíl určit a vysvĕtlit Mĕ. Významem védské literatury je poznat Mĕ skrze různé spekulace, buď nepřímým, nebo slovníkovým pochopením. Podstatou veškeré védské literatury je rozlišit mezi Mnou a māyou. Uvažováním o iluzorní energii človĕk dospĕje k pochopení Mĕ. Tím se zbaví spekulací o Védách a závĕrem, ke kterému dojde, budu Já. To jej plnĕ uspokojí.̀ “
Tyto dva verše jsou ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.21.42–43). Když se Uddhava zeptal Kṛṣṇy na význam védské spekulace, Pán ho poučil o postupu, jak pochopit védskou literaturu. Védy se skládají z karma-kāṇḍy, jñāna-kāṇḍy a upāsanā-kāṇḍy. Ten, kdo analyticky prostuduje význam Véd, pochopí, že skrze karma-kāṇḍu, obĕtní činnosti, človĕk dospĕje ke jñāna-kāṇḍĕ, spekulativnímu poznání, a že po spekulování dospĕje k závĕru, že Nejvyšší Osobnost Božství je konečným cílem. Ten, kdo dospĕje k tomuto závĕru, bude naprosto uspokojen.