Text 273

Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (15.7) říká:

„Živé bytosti v tomto podmínĕném svĕtĕ jsou Mé vĕčné dílčí části. Jelikož žijí podmínĕným životem, svádĕjí tĕžký boj se šesti smysly, mezi nĕž patří i mysl.“

Slovo prakṛti-sparśana je v Caitanya-caritāmṛtĕ vysvĕtleno v souvislosti se způsobem, jak živé bytosti přicházejí do styku s netečnou hmotou. Mahā-Viṣṇu upře svůj pohled: sa aikṣata lokān nu sṛjā iti. (Aitareya Upaniṣad 1.1.1) V podmínĕném stavu oplodňujeme v rámci tĕlesného pojetí, totiž pohlavním stykem, ale Nejvyšší Pán k oplodnĕní pohlavní styk nepotřebuje, neboť dokáže oplodnit pouhým svým pohledem. To je vysvĕtleno také v Brahma-saṁhitĕ (5.32):

Govinda může oplodnit pouhým pohledem. Jeho oči mohou jinými slovy jednat jako genitálie. K početí dĕtí genitálie nepotřebuje. Kṛṣṇa může ve skutečnosti počít jakoukoliv živou bytost jakoukoliv částí svého tĕla.

V tomto verši je vysvĕtleno slovo svāṅga-viśeṣābhāsa-rūpe, naznačující způsob, jakým Pán v hmotném svĕtĕ počne živé bytosti. On je Pán Śiva. V Brahma-saṁhitĕ je řečeno, že Pán Śiva, který je další podobou Mahā-Viṣṇua, je jako jogurt. Jogurt není nic jiného než mléko, a přesto to mléko není. Pán Śiva je považován za otce tohoto vesmíru a hmotná příroda za matku. Otec a matka jsou tedy známí jako Pán Śiva a bohynĕ Durgā. Genitálie Pána Śivy a pochva bohynĕ Durgy jsou dohromady uctívány jako śiva-liṅga. To je původ hmotného stvoření. Pán Śiva se svým postavením nachází mezi živou bytostí a Nejvyšším Pánem. Jinými slovy, Pán Śiva není ani Nejvyšší Osobnost Božství, ani živá bytost. Je podobou, skrze kterou Nejvyšší Pán počne v tomto hmotném svĕtĕ živé bytosti. Podobnĕ jako jogurt vzniká smíšením mléka a jogurtové kultury, podoba Pána Śivy se expanduje, když je Nejvyšší Osobnost Božství ve styku s hmotnou přírodou. Oplodnĕní hmotné přírody otcem, Pánem Śivou, je úžasné, protože je najednou počato nespočetné množství živých bytostí. Bhāgo jīvaḥ sa vijñeyaḥ sa cānantyāya kalpate (Śvetāśvatara Upaniṣad 5.9). Tyto živé bytosti jsou velmi malé:

„Pokud rozdĕlíme koneček vlasu na sto částí a potom jednu z nich na dalších sto, bude mít tato nepatrná část velikost jedné z nesčetných živých bytostí, jež jsou všechny cit-kaṇa neboli částečky ducha, ne hmoty.“

Nesčetné brahmāṇḍy neboli vesmíry vycházejí z pórů Pánova tĕla a nesčetné množství živých bytostí vychází také z pórů na Pánovĕ transcendentálním tĕle. To je proces hmotného stvoření. Bez živých bytostí nemá tato hmotná příroda žádnou cenu. Jak živé bytosti, tak hmotná příroda emanují z pórů transcendentálního tĕla Mahā-Viṣṇua. Jsou to různé energie. Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje hmotnou přírodu v Bhagavad-gītĕ (7.4) takto:

„Zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego – všech tĕchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddĕlené hmotné energie.“ Hmotné prvky také vycházejí z tĕla Nejvyšší Osobnosti Božství, ale je to jiný druh energie než živé bytosti. Živé bytosti sice také vycházejí z Pánova tĕla, jsou však označeny jako vyšší energie:

„Ó Arjuno, válečníku mocných paží, vedle této nižší přírody však existuje ještĕ Moje jiná, vyšší energie, která zahrnuje živé bytosti, jež vykořisťují zdroje této hmotné, nižší přírody.“ (Gītā 7.5) Nižší, hmotná energie, nemůže jednat bez vyšší energie. Všechny tyto vĕci jsou zcela jasnĕ vysvĕtleny ve Védách. Materialistická teorie, že se život vyvíjí z hmoty, je nesprávná. Život i hmota pocházejí z nejvyšší živé bytosti, a proto je Kṛṣṇa, nejvyšší živá bytost, jakožto zdroj obou ve Vedānta-sūtře (1.1.2) popsán jako janmādy asya yataḥ neboli původní zdroj všeho: sarva-kāraṇa-kāraṇam. To je blíže vysvĕtleno v následujícím verši.