Text 275
kāla-vṛttyā tu māyāyāṁ
guṇa-mayyām adhokṣajaḥ
puruṣeṇātma-bhūtena
vīryam ādhatta vīryavān
kāla-vṛttyā – časem, jako bezprostřední příčina stvoření; tu – ale; māyāyām – do hmotné přírody; guṇa-mayyām – oplývající třemi kvalitami hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa); adhokṣajaḥ – Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nacházející se mimo hmotná pojetí; puruṣeṇa – skrze poživatele hmotné přírody; ātma-bhūtena – jenž je expanzí Jeho vlastního já; vīryam – semeno; ādhatta – umístil; vīryavān – všemocný.
„ ,Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, (Mahā-Vaikuṇṭhanātha) potom prostřednictvím další expanze svého vlastního Já (Mahā-Viṣṇua) umístil do lůna hmotné přírody semeno živých bytostí.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.5.26). Tento verš vysvĕtluje, jak přicházejí živé bytosti do styku s hmotnou přírodou. Stejnĕ jako nemůže žena počít dítĕ bez spojení s mužem, nemůže hmotná příroda počít živé bytosti bez spojení s Nejvyšší Osobností Božství. To, jak se Absolutní Pán stává otcem všech živých bytostí, má svou historii. Každé náboženství uznává, že Bůh je nejvyšší otec všech živých bytostí. Podle křesťanství dodává Bůh, nejvyšší otec, živým bytostem veškeré životní nezbytnosti. Jejich modlitbou proto je: „Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.“ Každé náboženství, které neuznává Nejvyššího Pána jako absolutního otce, se nazývá kaitava-dharma neboli falešné náboženství. Tato náboženství jsou ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2) zavržena: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra. Jedinĕ ateista neuznává všemocného nejvyššího otce. Pokud nĕkdo všemocného nejvyššího otce uznává, bude se řídit Jeho příkazy a stane se zbožnou osobou.