Text 353
sarvajña munira vākya — śāstra-‘paramāṇa’
āmā-sabā jīvera haya śāstra-dvārā ‘jñāna’
sarva-jña munira vākya – slova vševĕdoucího muniho (Vyāsadevy); śāstra-paramāṇa – důkazy zjevených písem; āmā-sabā – nás všech; jīvera – podmínĕných duší; haya – je; śāstra-dvārā – skrze zjevená písma; jñāna – poznání.
„Védská literatura sestavená vševĕdoucím Mahāmunim Vyāsadevou je důkazem veškeré duchovní existence. Jedinĕ skrze tato zjevená písma mohou všechny podmínĕné duše získat poznání.“
Hlupáci se snaží vymýšlet poznání tak, že nĕco zplodí ve svých mozcích. Takto však poznání nevzniká. Poznání je śabda-pramāṇa neboli důkaz z védské literatury. Śrīla Vyāsadeva je označen jako Mahāmuni. Je známý také jako Vedavyāsa, protože sestavil velké množství śāster. Rozdĕlil Védy do čtyř částí – Sāma, Ṛg, Yajur a Atharva. Védy pak rozvedl do osmnácti Purāṇ a védské poznání shrnul ve Vedānta-sūtře. Sestavil také Mahābhāratu, která je přijímána jako pátá Véda. Bhagavad-gītā je obsažená v Mahābhāratĕ. Bhagavad-gītā proto také patří k védské literatuře (smṛti). Určitá část védské literatury se nazývá śruti a jiná se nazývá smṛti. Śrīla Rūpa Gosvāmī v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.101) doporučuje:
śruti-smṛti-purāṇādi-
pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate
Duchovní činnosti toho, kdo se neodkazuje na śāstry (śruti, smṛti, purāṇy atd.), pouze ruší společnost. Dnes již není krále či vlády, která by v tom lidem zabránila, a společnost se proto, co se týče duchovního pochopení, ocitla v chaosu. Objevuje se mnoho darebáků, kteří této chaotické situace zneužívají a prohlašují se za inkarnace Boha. Výsledkem toho je, že se celá populace oddává hříšným činnostem, jako je nedovolený sex, užívání omamných látek, hazardování a jedení masa. Mnoho takzvaných inkarnací Boha pochází z řad hříšných lidí. Je to značnĕ politováníhodná situace, zvláštĕ v Indii.