Text 359
janmādy asya yato ’nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ svarāṭ
tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye muhyanti yat sūrayaḥ
tejo-vāri-mṛdāṁ yathā vinimayo yatra tri-sargo ’mṛṣā
dhāmnā svena sadā nirasta-kuhakaṁ satyaṁ paraṁ dhīmahi
janma-ādi – stvoření, udržování a zničení; asya – tohoto (vesmíru); yataḥ – od koho; anvayāt – přímo, skrze duchovní spojení; itarataḥ – nepřímo, bez styku s hmotou; ca – také; artheṣu – ve všech ohledech; abhijñaḥ – dokonale vĕdomý; sva-rāṭ – nezávislý; tene – sdĕlil; brahma – Absolutní Pravdu; hṛdā – skrze srdce; yaḥ – kdo; ādi-kavaye – Pánu Brahmovi; muhyanti – jsou zmateni; yat – v kom; sūrayaḥ – velké osobnosti jako Pán Brahmā a další polobozi nebo velcí brāhmaṇové; tejaḥ-vāri-mṛdām – ohnĕ, vody a vzduchu; yathā – jako; vinimayaḥ – zámĕna; yatra – v nĕmž; tri-sargaḥ – hmotné stvoření tří kvalit; amṛṣā – skutečné; dhāmnā – se sídlem; svena – svým vlastním; sadā – vždy; nirasta-kuhakam – prostým iluze; satyam – pravdĕ; param – absolutní; dhīmahi – meditujme o.
„ ,Ó můj Pane, Śrī Kṛṣṇo, synu Vasudevy, ó všudypřítomná Osobnosti Božství, s úctou se Ti klaním. Medituji o Śrī Kṛṣṇovi, neboť On je Absolutní Pravda a původní příčina všech příčin stvoření, udržování a ničení projevených vesmírů. Je si přímo i nepřímo vĕdom všech projevů a je nezávislý, protože nad Ním žádná jiná příčina není. Byl to právĕ On jediný, kdo předal védské poznání do srdce Brahmy, původní živé bytosti. To On způsobuje, že i velcí svĕtci a polobozi podléhají iluzi jako človĕk zmatený klamnou vidinou vody v ohni nebo pevniny na vodĕ. Pouze díky Nĕmu se hmotné vesmíry, dočasnĕ projevené třemi kvalitami hmotné přírody, zdají být skutečné, i když skutečné nejsou. Medituji proto o Nĕm, Pánu Śrī Kṛṣṇovi, který vĕčnĕ přebývá ve svém transcendentálním sídle, které je vĕčnĕ prosté klamných projevů hmotného svĕta. Medituji o Nĕm, protože On je Absolutní Pravda.“
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.1) spojuje Śrīmad-Bhāgavatam s Vedānta-sūtrou slovy janmādy asya yataḥ. Je řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, je Absolutní Pravda nad tímto hmotným stvořením. Všichni ācāryové to uznávají. Dokonce i Śaṅkarācārya, nejvznešenĕjší impersonalista, na začátku svého komentáře k Bhagavad-gītĕ říká: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. Ve stavu, kdy ještĕ hmotné stvoření není projeveno z mahat-tattvy, se nazývá avyakta, a po projevení z úhrnu energie se nazývá vyakta. Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, se nachází nad touto projevenou a neprojevenou (vyakta-avyakta) hmotnou přírodou. To je hlavní kvalifikací Nejvyšší Osobnosti Božství, když sestoupí jako určitá inkarnace. Kṛṣṇa říká Arjunovi, že oba se již mnohokrát předtím narodili, a On, Kṛṣṇa, si na vše o svých předešlých zjeveních pamatuje, kdežto Arjuna ne. Jelikož se Kṛṣṇa nachází nad tímto vesmírným projevem, má vznešené postavení, kdy si dokáže pamatovat vše, co se stalo v minulosti. Vše v tomto hmotném stvoření má své hmotné tĕlo, ale Kṛṣṇa je nad tímto hmotným vesmírným stvořením, a proto má vždy tĕlo duchovní. Do Brahmova srdce vložil védské poznání. Přestože je Brahmā nejdůležitĕjší a nejvznešenĕjší osobností v tomto vesmíru, nedokázal si vzpomenout, co dĕlal ve svém minulém životĕ, a Kṛṣṇa mu to musel ze srdce připomenout. S touto inspirací byl potom schopen stvořit celý vesmír. Schopnost pamatovat si vše z minulosti a inspirování Brahmy k tvoření jsou jasné příklady znaků zvaných svarūpa-lakṣaṇa a taṭastha-lakṣaṇa.