Text 397

Toto komplikované vysvĕtlení Kṛṣṇových zábav objasňuje Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura. Kṛṣṇovy zábavy jsou v hmotném svĕtĕ přítomné vždy v jednom z mnoha vesmírů. Tyto zábavy se ve vesmírech zjevují jedna za druhou, stejnĕ jako slunce prochází oblohou a odmĕřuje čas. V jedné chvíli se může Kṛṣṇovo zjevení projevit v tomto vesmíru, a hned po Jeho narození se tato zábava projeví v dalším vesmíru. Poté, co v tomto vesmíru probĕhne zabití Pūtany, probĕhne ihned v dalším vesmíru. Všechny Kṛṣṇovy zábavy tak vĕčnĕ existují jak na původní planetĕ Goloce Vṛndāvanu, tak v hmotných vesmírech. Kṛṣṇa žil podle výpočtů z hlediska naší sluneční soustavy sto dvacet pĕt let, ale pro Nĕho je to pouze okamžik. V jednom okamžiku jsou tyto zábavy projevené v jednom vesmíru a v dalším okamžiku jsou v jiném vesmíru. Vesmírů je nekonečnĕ mnoho a Kṛṣṇovy zábavy jsou ve všech projevené v každém okamžiku. Tento cyklus je vysvĕtlen na příkladu slunce pohybujícího se oblohou. Kṛṣṇa přichází a odchází v nesčetném množství vesmírů, stejnĕ jako každý den vychází a zapadá slunce. I když se zdá, že slunce vychází a zapadá, ve skutečnosti neustále nĕkde na zemi svítí. I když se zdá, že se Kṛṣṇovy zábavy objevují a mizí, ve skutečnosti neustále existují v té či oné brahmāṇḍĕ (vesmíru). Kṛṣṇovy līly jsou tak zároveň přítomné v nesčetném množství vesmírů. Našimi omezenými smysly to však nemůžeme postihnout, a proto je pro nás tĕžké Kṛṣṇovy vĕčné zábavy pochopit. Ve své snaze je pochopit bychom mĕli vycházet z pochopení příkladu se sluncem. I když se Pán neustále zjevuje v hmotných vesmírech, Jeho zábavy jsou vĕčnĕ přítomny na původní Goloce Vṛndāvanu, a proto se jim říká nitya-līlā (vĕčnĕ přítomné zábavy). Jelikož nejsme schopni vidĕt, co se dĕje v jiných vesmírech, je pro nás trochu tĕžké pochopit, jak Kṛṣṇa vĕčnĕ projevuje své zábavy. V jednom Brahmovĕ dni se vystřídá čtrnáct Manuů, a to samé platí i pro ostatní vesmíry. Kṛṣṇovy zábavy se projeví předtím, než tĕchto čtrnáct Manuů zemře. I když je trochu nesnadné tímto způsobem Kṛṣṇovým vĕčným zábavám porozumĕt, musíme přijmout závĕry védské literatury.

Existují dva druhy oddaných – sādhaka, připravující se na dokonalost, a siddha, který už dokonalý je. O tĕch dokonalých Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (4.9) říká: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna – „Po opuštĕní tohoto hmotného tĕla přijde takový oddaný ke Mnĕ.“ Po opuštĕní hmotného tĕla se dokonalý oddaný narodí z lůna nĕkteré gopī na planetĕ, kde se právĕ odehrávají Kṛṣṇovy zábavy. Kṛṣṇovi vĕční společníci jdou všude tam, kde Kṛṣṇa projevuje své zábavy. Může to být v tomto či jiném vesmíru. Toto tvrzení pochází z Ujjvala-nīlamaṇi, ke které napsal komentář Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. Po dosažení dokonalosti je oddaný přemístĕn do vesmíru, ve kterém probíhají Kṛṣṇovy zábavy. Jak už bylo řečeno, nejdříve se zjeví Kṛṣṇův otec a matka, a potom ostatní společníci. Po opuštĕní svého hmotného tĕla se jde dokonalý oddaný také sdružovat s Kṛṣṇou a Jeho společníky.