Text 6
eka bandī chāḍe yadi nija-dharma dekhiyā
saṁsāra ha-ite tāre mukta karena gosāñā
eka bandī – jednoho vĕznĕ; chāḍe – propustí; yadi – jestliže; nija-dharma – vlastnímu náboženství; dekhiyā – přihlížející k; saṁsāra ha-ite – z hmotných pout; tāre – jeho; mukta karena – vysvobodí; gosāñā – Nejvyšší Osobnost Božství.
„Pokud nĕkdo v souladu s náboženskými zásadami osvobodí nĕjakou podmínĕnou duši nebo vĕznĕ, Nejvyšší Osobnost Božství ho také osvobodí z hmotného otroctví.“
Z tohoto výroku Sanātany Gosvāmīho, který byl původnĕ navábovým ministrem, se zdá, že se snažil muslimského žalářníka podvést. Žalářník mĕl pouze obyčejné neboli témĕř žádné vzdĕlání a zcela jistĕ nebyl pokročilý v duchovním poznání. Sanātana Gosvāmī ho vychvaloval jako velkého znalce písem jen proto, aby ho potĕšil. Žalářník nemohl popřít, že je vzdĕlaný, protože každý človĕk povýšený do vznešeného postavení si myslí, že je k tomu kvalifikovaný. Sanātana Gosvāmī správnĕ vysvĕtlil výsledky duchovního jednání a žalářník si jeho výrok spojil s jeho propuštĕním z vĕzení.
V hmotném svĕtĕ hnije nespočet podmínĕných duší uvĕznĕných māyou kouzlem smyslového požitku. Živá bytost je kouzlem māyi tak uchvácená, že se v podmínĕném životĕ i prase cítí šťastné. Māyā projevuje dva druhy pokrývajících sil. Jedné se říká prakṣepātmikā a druhé āvaraṇātmikā. Pokud se nĕkdo odhodlá vymanit z hmotného otroctví, kouzlo rozptýlení, prakṣepātmikā-śakti, ho nutí zůstat v podmínĕném životĕ plnĕ spokojený se smyslovým požitkem. Díky druhé síle (āvaraṇātmikā) se podmínĕná duše cítí spokojená i tehdy, když hnije v tĕle prasete nebo červa ve výkalech. Vysvobodit podmínĕnou duši z hmotného otroctví je kvůli silnému vlivu māyi nesmírnĕ tĕžké. Dokonce i když podmínĕné duše přichází osvobodit samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a žádá je, aby se Mu odevzdaly, ony na Pánův návrh nechtĕjí přistoupit. Śrī Sanātana Gosvāmī proto řekl: „Jestliže nĕkdo nĕkomu jinému nĕjak pomůže osvobodit se z pout māyi, jistĕ okamžitĕ získá uznání Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (18.69) říká:
na ca tasmān manuṣyeṣu
kaścin me priya-kṛttamaḥ
bhavitā na ca me tasmād
anyaḥ priyataro bhuvi
Tou nejvĕtší službou, kterou lze pro Pána vykonat, je snažit se vštípit do srdce podmínĕné duše oddanou službu, aby mohla být vysvobozena z podmínĕného života. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura řekl, že vaiṣṇava se pozná podle své kazatelské práce neboli toho, že přesvĕdčí podmínĕnou duši o jejím vĕčném postavení, které je zde vysvĕtleno jako nija-dharma. Vĕčným postavením živé bytosti je sloužit Pánu. Pomoci nĕkomu vysvobodit se z hmotného otroctví tedy znamená probudit jeho dřímající pochopení, že je vĕčným služebníkem Kṛṣṇy. Jīvera`svarūpa' haya – kṛṣṇera`nitya-dāsa'. Sanātanovi Gosvāmīmu to blíže vysvĕtlí samotný Pán.