Text 15
dyu-pataya eva te na yayur antam anantatayā
tvam api yad-antarāṇḍa-nicayā nanu sāvaraṇāḥ
kha iva rajāṁsi vānti vayasā saha yac chrutayas
tvayi hi phalanty atan-nirasanena bhavan-nidhanāḥ
dyu-patayaḥ – božstva vládnoucí vyšším planetárním soustavám (Pán Brahmā a další); eva – také; te – Tvých; na yayuḥ – nemohou dosáhnout; antam – hranic transcendentálních vlastností; anantatayā – protože jsi neomezený; tvam api – Ty také; yat – protože; antara – v Tobĕ; aṇḍa-nicayāḥ – shluky vesmírů; nanu – ó Pane; sa-avaraṇāḥ – s různými pokryvy; khe – v nebi; iva – jako; rajāṁsi – atomy; vānti – otáčejí se; vayasā – postupem času; saha – s; yat – co; śrutayaḥ – velké osobnosti, které rozumĕjí Védám; tvayi – v Tobĕ; hi – zajisté; phalanti – končí; atan nirasanena – zavržením nižších složek; bhavat-nidhanāḥ – jejichž závĕry vedou k Tobĕ.
„ ,Jsi neomezený, můj Pane. Tvé meze nemohou najít dokonce ani božstva vládnoucí vyšším planetárním soustavám, Pána Brahmu nevyjímaje. Ani Ty sám nenacházíš hranice svých transcendentálních vlastností. Vlivem času se otáčí obrovské množství vesmírů se sedmi obaly, které připomínají atomy v nebi. Znalci védského poznání Tĕ hledají vylučováním hmotných složek. Tímto způsobem postupnĕ docházejí k závĕru, že v Tobĕ je vše úplné. Jsi tedy útočištĕm všeho. To je závĕr všech znalců Véd.̀ “
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.87.41), vyslovený zosobnĕnými Védami, potvrzuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (7.19):
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ
„Ten, kdo po mnoha a mnoha zrozeních a smrtích dospĕje k opravdovému poznání, se Mi odevzdá, protože ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírnĕ vzácná.“ Učenci a znalci Véd nemohou dosáhnout konečného cíle ani poté, co hledali Absolutní Pravdu po celém vesmíru. Tak přicházejí ke Kṛṣṇovi.
Jakmile se diskutuje o Absolutní Pravdĕ, vždy se objeví různá pro a proti. Zámĕrem takových debat je dojít ke správnému závĕru. Argumentům tohoto druhu se obvykle říká neti neti („ani to, ani to“). Dokud človĕk nedospĕje ke správnému závĕru, bude stále uvažovat: „Toto není Absolutní Pravda, toto také není Absolutní Pravda.“ Když konečnĕ k pravému závĕru dojdeme, uznáme jako konečnou pravdu Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu.