Text 27
jānanta eva jānantu
kiṁ bahūktyā na me prabho
manaso vapuṣo vāco
vaibhavaṁ tava gocaraḥ
jānantaḥ – ti, kdo si o sobĕ myslí, že jsou si vĕdomi Tvé nekonečné moci; eva – určitĕ; jānantu – nechť si to myslí; kim – jaký to má smysl; bahu-uktyā – mnoha slovy; na – ne; me – mé; prabho – ó Pane; manasaḥ – mysli; vapuṣaḥ – tĕla; vācaḥ – slov; vaibhavam – majestát; tava – Tvůj; gocaraḥ – v dosahu.
„ ,Jsou lidé, kteří říkají: „Já vím o Kṛṣṇovi vše.“ Ať si to tedy myslí, ale co se mne týče, nechci to příliš rozvádĕt. Ó můj Pane, řeknu pouze toto: Veškerý Tvůj majestát je mimo dosah mé mysli, tĕla a slov.̀ “
Tento verš je ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.38). Vyslovil ho Pán Brahmā poté, co Pánu Kṛṣṇovi ukradl telátka i pasáčky a Kṛṣṇa projevil svůj transcendentální majestát tím, že znovu stvořil všechna ukradená telátka a pasáčky skrze své expanze viṣṇu-mūrti. Když to Brahmā vidĕl, přednesl výše zmínĕnou modlitbu.