Text 118
avaiṣṇava-saṅga-tyāga, bahu-śiṣya nā kariba
bahu-grantha-kalābhyāsa-vyākhyāna varjiba
avaiṣṇava – toho, kdo není oddaným Pána; saṅga – společnosti; tyāga – vzdání se; bahu-śiṣya – neomezené množství žáků; nā kariba – nemĕl by přijímat; bahu-grantha – z mnoha různých druhů písem; kalā-abhyāsa – studování části; vyākhyāna – a vysvĕtlování; varjiba – mĕl by se vzdát.
„Dvanáctou zásadou je vzdát se společnosti neoddaných. (13) Nepřijímat neomezené množství žáků. (14) Nemĕli bychom povrchnĕ studovat mnoho různých písem jen proto, abychom byli schopní předkládat odkazy a rozšiřovat výklady.“
Pro toho, kdo nekáže, je přijímání neomezeného množství žáků velmi nebezpečné. Kazatel podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho přijímat mnoho žáků musí, aby šířil učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. To je ale nebezpečné, protože přijetím žáka duchovní mistr přirozenĕ přebírá žákovy hříšné činnosti a jejich následky. Pokud není velmi mocný, nebude schopný všechny hříšné reakce svých žáků vstřebat a bude kvůli nim trpĕt. Přijímat mnoho žáků je proto obecnĕ zakázáno.
Človĕk by nemĕl povrchnĕ studovat nĕjakou knihu jen proto, aby se pak předvádĕl jako velký učenec odkazující se na písma. V našem hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy jsme proto studium védské literatury omezili na Bhagavad-gītu, Śrīmad-Bhāgavatam, Caitanya-caritāmṛtu a Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Tyto čtyři knihy pro kázání stačí. Stačí k pochopení filosofie a šíření misionářských činností po celém svĕtĕ. Pokud nĕkdo studuje určitou knihu, musí to dĕlat zevrubnĕ. Taková je zásada. Důkladným studiem omezeného počtu knih lze pochopit celou filosofii.