Text 136
śrī-viṣṇoḥ śravaṇe parīkṣid abhavad vaiyāsakiḥ kīrtane
prahlādaḥ smaraṇe tad-aṅghri-bhajane lakṣmīḥ pṛthuḥ pūjane
akrūras tv abhivandane kapi-patir dāsye ’tha sakhye ’rjunaḥ
sarva-svātma-nivedane balir abhūt kṛṣṇāptir eṣāṁ parā
śrī-viṣṇoḥ – Pána Śrī Viṣṇua; śravaṇe – nasloucháním; parīkṣit – král Parīkṣit známý také jako Viṣṇurāta neboli ten, koho chrání Pán Viṣṇu; abhavat – byl; vaiyāsakiḥ – Śukadeva Gosvāmī; kīrtane – přednášením Śrīmad-Bhāgavatamu; prahlādaḥ – Mahārāja Prahlāda; smaraṇe – vzpomínáním; tat-aṅghri – lotosových nohou Pána Viṣṇua; bhajane – sloužením; lakṣmīḥ – bohynĕ štĕstí; pṛthuḥ – Mahārāja Pṛthu; pūjane – uctíváním Božstva Pána; akrūraḥ – Akrūra; tu – ale; abhivandane – přednášením modliteb; kapi-patiḥ – Hanumānjī neboli Vajrāṅgajī; dāsye – službou Pánu Rāmacandrovi; atha – kromĕ toho; sakhye – přátelstvím; arjunaḥ – Arjuna; sarva-sva-ātma-nivedane – naprostým odevzdáním se; baliḥ – Mahārāja Bali; abhūt – bylo; kṛṣṇa-āptiḥ – dosažení lotosových nohou Pána Kṛṣṇy; eṣām – jich všech; parā – transcendentální.
„ ,Mahārāja Parīkṣit dosáhl nejvyšší dokonalosti, útočištĕ u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, pouhým nasloucháním o Pánu Viṣṇuovi. Śukadeva Gosvāmī dosáhl dokonalosti pouhým přednesem Śrīmad-Bhāgavatamu. Prahlāda Mahārāja dosáhl dokonalosti vzpomínáním na Pána a bohynĕ štĕstí masírováním transcendentálních nohou Mahā-Viṣṇua. Mahārāja Pṛthu dosáhl dokonalosti uctíváním Božstva a Akrūra přednášením modliteb k Pánu. Vajrāṅgajī (Hanumān) dosáhl dokonalosti sloužením Pánu Rāmacandrovi a Arjuna jednoduše tím, že byl Kṛṣṇův přítel. Bali Mahārāja dosáhl dokonalosti tím, že všechno odevzdal lotosovým nohám Kṛṣṇy.̀ “
Tento verš se nachází v Padyāvalī (53) a v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.265).