Text 141
devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
deva – polobohů; ṛṣi – mudrců; bhūta – obyčejných živých bytostí; āpta – přátel a příbuzných; nṛṇām – obyčejných lidí; pitṝṇām – předků; na – ne; kiṅkaraḥ – služebník; na – ani; ayam – tento; ṛṇī – dlužník; ca – také; rājan – ó králi; sarva-ātmanā – celou svou bytostí; yaḥ – ten, kdo; śaraṇam – útočištĕ; śaraṇyam – k Nejvyšší Osobnosti Božství, jež poskytuje ochranu všem; gataḥ – přistoupil; mukundam – k Mukundovi; parihṛtya – zanechá; kartam – povinností.
„ ,Ten, kdo se vzdal všech hmotných povinností a zcela se odevzdal lotosovým nohám Mukundy, jenž poskytuje útočištĕ všem, nic nedluží polobohům, velkým mudrcům, obyčejným živým bytostem, příbuzným, přátelům, lidstvu, a dokonce ani svým předkům, kteří již odešli.̀ “
Je řečeno:
adhyāpanaṁ brahma-yajñaḥ
piṭr-yajñas tu tarpaṇam
homo daivo balir bhauto
nṛ-yajño 'tithi-pūjanam
„Obĕtováním ghí človĕk uspokojí polobohy. Studováním Véd koná brahma-yajñu, která uspokojí velké mudrce. Obĕtovat vodu svým předkům se nazývá pitṛ-yajña. Odevzdáváním obĕtních darů človĕk koná bhūta-yajñu. Správným přijímáním hostů koná nṛ-yajñu.“ Tĕchto pĕt druhů yajñí odstraní pĕt dluhů – polobohům, velkým mudrcům, předkům, živým bytostem a obyčejným lidem, a proto je človĕk musí vykonávat. Pokud však začne vykonávat saṅkīrtana-yajñu (zpívání Hare Kṛṣṇa mantry), už žádnou jinou yajñu konat nemusí. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se Nārada Muni vyjadřuje k systematickému následování bhāgavata-dharmy v souvislosti s předešlými výroky devíti Yogendrů před Mahārājem Nimim. Mudrc Karabhājana Ṛṣi vysvĕtlil čtyři inkarnace pro čtyři yugy a na konci (v tomto verši 141) vysvĕtlil postavení Kṛṣṇova čistého oddaného a jak je zbaven všech dluhů.