Text 142
vidhi-dharma chāḍi’ bhaje kṛṣṇera caraṇa
niṣiddha pāpācāre tāra kabhu nahe mana
vidhi-dharma chāḍi' – když se vzdá všech usmĕrňujících zásad instituce varen a āśramů; bhaje – uctívá; kṛṣṇera caraṇa – lotosové nohy Pána Kṛṣṇy; niṣiddha – zakázaných; pāpa-ācāre – v hříšných činnostech; tāra – jeho; kabhu – kdykoliv; nahe – není; mana – mysl.
„I když čistý oddaný nenásleduje všechny usmĕrňující zásady varṇāśramy, uctívá lotosové nohy Kṛṣṇy, a proto přirozenĕ nemá sklon dopouštĕt se hříchů.“
Varṇāśramskā instituce je zařízená takovým způsobem, aby se človĕk nedopouštĕl hříšných činností. Hmotná existence pokračuje kvůli hříšnému jednání. Když nĕkdo v tomto životĕ jedná hříšnĕ, dostane patřičné tĕlo pro příští život. Jedná-li znovu hříšnĕ, dostane další hmotné tĕlo, a tak je neustále pod vlivem hmotné přírody.
puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛti-jān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya
sad-asad-yoni-janmasu
„Živá bytost žije v hmotné přírodĕ a užívá si jejích tří kvalit. To je způsobeno jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních druzích.“ (Gītā 13.22)
Různé druhy dobrých a špatných tĕl dostáváme kvůli svému styku s kvalitami hmotné přírody. Nikdo nemůže být vysvobozen z kolobĕhu rození a umírání, známého jako převtĕlování duše, dokud není zcela oproštĕný od všech hříšných činností. Nejlepším způsobem jednání je tedy začít rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy. Vĕdomí Kṛṣṇy však nelze rozvíjet, aniž bychom byli zbaveni všech hříšných činností. Ten, kdo bere vĕdomí Kṛṣṇy velmi vážnĕ, se od všech hříšných činností přirozenĕ oprostí. Oddaný potom nikdy nemá sklon páchat hříchy. Pokud človĕka k tomu, aby se vzdal hříšného jednání, nutí zákon či závazky, nebude toho schopný. Pokud však začne rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, může se všech hříšných činností snadno vzdát. To je zde potvrzeno.