Text 156-157
bāhya, antara, — ihāra dui ta’ sādhana
‘bāhye’ sādhaka-dehe kare śravaṇa-kīrtana
‘mane’ nija-siddha-deha kariyā bhāvana
rātri-dine kare vraje kṛṣṇera sevana
bāhya – navenek; antara – uvnitř; ihāra – této spontánní lásky k Bohu; dui – dva; ta' – ba; sādhana – takový způsob vykonávání; bāhye – navenek; sādhaka-dehe – s tĕlem pokročilého oddaného; kare – provádí; śravaṇa-kīrtana – naslouchání a opĕvování; mane – mysl; nija – vlastní; siddha-deha – vĕčné tĕlo nebo seberealizované postavení; kariyā bhāvana – myslí na; rātri-dine – dnem i nocí; kare – vykonává; vraje – ve Vrindávanu; kṛṣṇera – Pána Kṛṣṇy; sevana – službu.
„Jsou dva způsoby, jak rāgānugā bhakti vykonávat – vnĕjší a vnitřní. Když je pokročilý oddaný seberealizovaný, navenek se chová jako začátečník a následuje veškeré pokyny śāster, hlavnĕ ty, které se týkají naslouchání a opĕvování. V mysli však ve svém původním, očištĕném seberealizovaném postavení slouží svým osobitým způsobem Kṛṣṇovi ve Vrindávanu. Slouží Kṛṣṇovi dvacet čtyři hodin dennĕ, ve dne v noci.“