Text 25
tāte kṛṣṇa bhaje, kare gurura sevana
māyā-jāla chuṭe, pāya kṛṣṇera caraṇa
tāte – proto; kṛṣṇa bhaje – pokud uctívá Pána Kṛṣṇu; kare – vykonává; gurura sevana – službu svému duchovnímu mistrovi; māyā-jāla chuṭe – vysvobodí se ze sítĕ māyi; pāya – získá; kṛṣṇera caraṇa – útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou.
„Živá bytost se může vymanit ze spárů māyi a stát se způsobilou pro získání útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou tehdy, když se zapojí do služby Pánu a zároveň plní pokyny duchovního mistra, jemuž slouží.“
Skutečností je, že každá živá bytost je vĕčnĕ služebníkem Kṛṣṇy. Vlivem māyi na to však zapomíná a začíná vĕřit v hmotné štĕstí. Okouzlena māyou si myslí, že jediným kýženým cílem je hmotné štĕstí. Toto hmotné vĕdomí je jako řetĕz kolem krku podmínĕné duše. Dokud je spoutána tímto pojetím, nemůže se ze spárů māyi vymanit. Pokud se však Kṛṣṇovou milostí dostane do styku s pravým duchovním mistrem, řídí se jeho pokyny, slouží mu a zapojuje další podmínĕné duše do služby Pánu, získá osvobození a útočištĕ u Pána Śrī Kṛṣṇy.