Text 18-19
kṣāntir avyartha-kālatvaṁ
viraktir māna-śūnyatā
āśā-bandhaḥ samutkaṇṭhā
nāma-gāne sadā ruciḥ
āsaktis tad-guṇākhyāne
prītis tad-vasati-sthale
ity-ādayo ’nubhāvāḥ syur
jāta-bhāvāṅkure jane
kṣāntiḥ – schopnost odpouštĕt; avyartha-kālatvam – nemarnĕní času; viraktiḥ – odpoutanost; māna-śūnyatā – nezájem o falešnou slávu; āśā-bandhaḥ – nadĕje; samutkaṇṭhā – dychtivost; nāma-gāne – do zpívání svatých jmen; sadā – vždy; ruciḥ – chuť; āsaktiḥ – připoutanost; tat – Pána Kṛṣṇy; guṇa-ākhyāne – k popisování transcendentálních vlastností; prītiḥ – náklonnost; tat – Jeho; vasati-sthale – k sídlům (chrámům či svatým místům); iti – tak; ādayaḥ – a tak dále; anubhāvāḥ – známky; syuḥ – jsou; jāta – rozvinuté; bhāva-aṅkure – jehož semínko extatických emocí; jane – v oddaném.
„ ,Když semínko extatických emocí vůči Kṛṣṇovi uzraje, objeví se v chování oddaného následujících devĕt příznaků: schopnost odpouštĕt, starost, aby nemarnil čas, odpoutanost, nezájem o falešnou slávu, nadĕje, dychtivost, chuť do zpívání svatého jména Pána, připoutanost k popisům transcendentálních vlastností Pána a náklonnost k Pánovým sídlům – chrámu nebo svatému místu, jako je Vrindávan. To vše se nazývá anubhāva neboli podřízené znaky extatické emoce, které jsou viditelné u toho, komu v srdci začalo dozrávat semínko lásky k Bohu.̀ “
Tyto dva verše se nacházejí v knize Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.25–26).