Text 157
evaṁ harau bhagavati pratilabdha-bhāvo
bhaktyā dravad-dhṛdaya utpulakaḥ pramodāt
autkaṇṭhya-bāṣpa-kalayā muhur ardyamānas
tac cāpi citta-baḍiśaṁ śanakair viyuṅkte
evam – tak; harau – Nejvyšší Osobnosti Božství; bhagavati – Pán; pratilabdha-bhāvaḥ – ten, v kom se probudily pocity extatické lásky; bhaktyā – oddanou službou; dravat – tající; hṛdayaḥ – srdce; utpulakaḥ – velmi potĕšen; pramodāt – radostí; autkaṇṭhya – dychtivĕ; bāṣpa-kalayā – se slzami v očích; muhuḥ – neustále; ardyamānaḥ – pohroužený v duchovní blaženosti; tat ca api – to také; citta-baḍiśam – se srdcem podobným rybářskému háčku; śanakaiḥ – postupnĕ; viyuṅkte – oddĕlí.
„ ,Srdce toho, kdo prožívá extatickou lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, se rozplývá v bhakti-yoze a on cítí transcendentální blaženost. Na jeho tĕle se projevují příznaky extáze a díky své dychtivosti má oči plné slz. Tak propadá pocitům duchovní blaženosti. Je-li srdce už příliš ovlivnĕné, meditativní mysl, která je jako háček na ryby, se postupnĕ oddĕlí od objektu meditace.̀ “
Toto je také citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.28.34).