Text 219
sthānābhilāṣī tapasi sthito ’haṁ
tvāṁ prāptavān deva-munīndra-guhyam
kācaṁ vicinvann api divya-ratnaṁ
svāmin kṛtārtho ’smi varaṁ na yāce
sthāna-abhilāṣī – touží po vysokém postavení v hmotném svĕtĕ; tapasi – v tvrdé askezi; sthitaḥ – pohroužen; aham – já; tvām – Tebe; prāptavān – získal; deva-muni-indra-guhyam – tĕžké dosáhnout i pro velké polobohy, svĕtce a krále; kācam – střep; vicinvan – hledal; api – i když; divya-ratnam – transcendentální drahokam; svāmin – ó můj Pane; kṛta-arthaḥ asmi – jsem naprosto spokojen; varam – jakékoliv požehnání; na yāce – nežádám.
„(Dhruva Mahārāja na požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství řekl:) ,Ó můj Pane, provádĕl jsem tvrdou askezi, protože jsem hledal hmotnĕ bohaté postavení. Nyní jsem však získal Tebe, jehož velmi tĕžko dosáhnou dokonce i velcí polobozi, svĕtci a králové. Hledal jsem sklenĕný střep a místo toho jsem našel ten nejcennĕjší drahokam. Mám z toho takovou radost, že Tĕ nežádám o žádné požehnání.“
Tento verš je z Hari-bhakti-sudhodayi (7.28).