Text 253
vyādha kahe, — “bālya haite ei āmāra karma
kemane tarimu muñi pāmara adhama?
vyādha kahe – lovec řekl; bālya haite – už od nejútlejšího dĕtství; ei āmāra karma – učili mĕ tuto činnost (zabíjet zvířata napůl); kemane – jak; tarimu – se osvobodím od tĕchto hříšných činností; muñi – já; pāmara adhama – hříšný a svedený.
„Lovec potom přiznal, že je o svých hříšných činnostech přesvĕdčen, a řekl: ,Učili mĕ to už od samého dĕtství. Teď přemýšlím, jak se mohu takového nekonečného množství hříšných činností zbavit.̀ “
Takové doznání je velmi prospĕšné, pokud človĕk nepáchá další hříchy. Vyšší autority podvádĕní a pokrytectví netolerují. Pokud nĕkdo pochopí, co je hřích, mĕl by se ho upřímnĕ a s lítostí vzdát a odevzdat se lotosovým nohám Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, prostřednictvím Jeho zástupce, čistého oddaného. Tak může být uchránĕn před následky hříchů a dĕlat pokrok v oddané službĕ. Pokud však nĕkdo hřeší i poté, co provedl nĕjaké odčinĕní, pak zachránĕn nebude. V śāstrāch se takové odčinĕní přirovnává ke koupeli slona. Slon se pečlivĕ vykoupe a umyje, ale jakmile vyleze z vody, celé tĕlo si popráší prachem. Človĕk může pečlivĕ vykonat odčinĕní, ale pokud se bude i nadále dopouštĕt hříchů, moc mu to nepomůže. Lovec proto nejprve před svĕtcem Nāradou přiznal své hříchy a potom se zeptal, jak může být zachránĕn.