Text 50
vīkṣyālakāvṛta-mukhaṁ tava kuṇḍala-śrī-
gaṇḍa-sthalādhara-sudhaṁ hasitāvalokam
dattābhayaṁ ca bhuja-daṇḍa-yugaṁ vilokya
vakṣaḥ śriyaika-ramaṇaṁ ca bhavāma dāsyaḥ
vīkṣya – když vidĕly; alaka-āvṛta-mukham – tvář ozdobenou loknami vlasů; tava – Tvoji; kuṇḍala-śrī – krása náušnic; gaṇḍa-sthala – dotýkajících se Tvých tváří; adhara-sudham – a nektar Tvých rtů; hasita-avalokam – Tvůj usmĕvavý pohled; datta-abhayam – zajišťující nebojácnost; ca – a; bhuja-daṇḍa-yugam – dvĕ paže; vilokya – při pohledu na; vakṣaḥ – hruď; śriyā – krásou; eka-ramaṇam – která hlavnĕ vytváří milostnou náklonnost; ca – a; bhavāma – staly jsme se; dāsyaḥ – Tvými služebnicemi.
„ ,Drahý Kṛṣṇo, odevzdaly jsme se Ti jako služky jednoduše proto, že jsme vidĕly Tvou překrásnou tvář ozdobenou loknami vlasů, Tvé náušnice dotýkající se Tvých tváří, nektar Tvých rtů a krásu Tvého úsmĕvu. Odevzdaly jsme se Ti také proto, že jsi nás obejmul svými pažemi, které nám dodávají odvahu, a že jsme vidĕly Tvou krásnou a širokou hruď.“
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.29.39) vyslovily gopī, když jedné noci za úplňku přišly za Kṛṣṇou, aby s Ním tančily tanec rāsa. Přilákané gopī byly jaté posvátnou úctou a začaly mluvit o tom, jak si s Kṛṣṇou přišly užívat tance rāsa.