Text 140
smarantaḥ smārayantaś ca
mitho ’ghaugha-haraṁ harim
bhaktyā sañjātayā bhaktyā
bibhraty utpulakāṁ tanum
smarantaḥ – vzpomínající; smārayantaḥ ca – a připomínající; mithaḥ – jeden druhému; agha-ogha-haram – ten, kdo oddanému odebírá vše nepříznivé; harim – Nejvyšší Osobnost Božství; bhaktyā – oddaností; sañjātayā – probuzené; bhaktyā – díky oddanosti; bibhrati – vlastní; utpulakām – zneklidnĕné extází; tanum – tĕlo.
„ ,Čistí oddaní projevují duchovní tĕlesné příznaky extatické lásky, už když vzpomínají na Nejvyšší Osobnost Božství, Hariho, který oddaným odebírá vše nepříznivé, nebo Ho připomínají druhým. Tohoto postavení lze dosáhnout oddanou službou podle usmĕrňujících zásad a následným povýšením se na úroveň spontánní lásky.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.3.31).