Text 97
“ei artha — āmāra sūtrera vyākhyānurūpa
‘bhāgavata’ kariba sūtrera bhāṣya-svarūpa”
ei artha – toto vysvĕtlení; āmāra – mojí; sūtrera – Brahma-sūtry; vyākhyā-anurūpa – vhodný výklad; bhāgavata – Śrīmad-Bhāgavata Purāṇu; kariba – učiním; sūtrera – Brahma-sūtry; bhāṣya-svarūpa – jako původní komentář.
„Śrīla Vyāsadeva přemýšlel o tom, že vše, co se dozvĕdĕl od Nārady Muniho jako vysvĕtlení oṁkāry, podrobnĕ vyloží jako komentář na Brahma-sūtru ve své knize Śrīmad-Bhāgavatamu.“
Zvuková vibrace oṁkāra je jádrem veškerého védského poznání. Oṁkāra je známá jako mahā-vākya neboli nejvyšší zvuk. Veškerý význam tohoto svrchovaného zvuku oṁkāry je dále vysvĕtlen v mantře Gāyatrī. Ten samý význam je pak znovu vysvĕtlen ve čtyřech ślokāch Śrīmad-Bhāgavatamu známých jako catuḥ-ślokī, které začínají slovy ahaṁ evāsam evāgre. Pán říká: „Před stvořením jsem existoval pouze Já.“ Z tohoto výroku vycházejí čtyři śloky známé jako catuḥ-ślokī. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, tak Pána Brahmu poučil o významu catuḥ-ślokī. Pán Brahmā ho znovu vysvĕtlil Nāradovi Munimu a Nārada Muni ho vysvĕtlil Śrīlovi Vyāsadevovi. To je systém parampary, učednické posloupnosti. Význam védského poznání, původní slovo praṇava, bylo vysvĕtleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Závĕrem je, že Brahma-sūtra je vysvĕtlená ve Śrīmad-Bhāgavatamu.