Text 181
teṅho yadi ihāṅ rahe, tabe mora sukha
tāṅ’ra nindā haya yadi, seha mora duḥkha
teṅho – Pán Caitanya; yadi – jestliže; ihāṅ – zde; rahe – zůstane; tabe – potom; mora – moje; sukha – štĕstí; tāṅ'ra nindā – pomlouvání Ho; haya – je; yadi – jestliže; seha – to také; mora – moje; duḥkha – neštĕstí.
Śacīmātā řekla: „Budu nesmírnĕ šťastná, pokud tady Nimāi (Śrī Caitanya Mahāprabhu) zůstane. Zároveň budu velice nešťastná, pokud Ho bude nĕkdo pomlouvat.“
Matka je velmi šťastná, pokud syn neodejde z domu hledat Kṛṣṇu, ale zůstane s ní. Zkušení svĕtci však zároveň budou syna, který nehledá Kṛṣṇu a zůstává doma, hanĕt. Matce pak takové pomluvy zajisté způsobí velkou bolest. Pokud skutečná matka chce, aby její syn dĕlal duchovní pokrok, mĕla by mu radĕji dovolit, aby šel hledat Kṛṣṇu. Matka chce přirozenĕ synovo blaho. Jestliže mu však nedovolí hledat Kṛṣṇu, nazývá se mā, což ukazuje na māyu. Śacīmātā tedy učí všechny matky svĕta tím, že svému synovi dovolila, aby odešel jako sannyāsī a hledal Kṛṣṇu. Dává tím najevo, že by se všichni synové mĕli stát skutečnými oddanými Kṛṣṇy a že by nemĕli zůstávat doma v péči starostlivé matky. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.18):
gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum
„Duchovním mistrem – ani příbuzným, otcem, matkou, uctívaným Božstvem nebo manželem – by se nemĕl stát nikdo, kdo není schopen pomoci druhým uniknout z cesty, kde bezprostřednĕ hrozí smrt.“ Každá živá bytost bloudí vesmírem pod vládou zákona karmy a převtĕluje se z jednoho tĕla do druhého, z jedné planety na druhou. Celý védský proces je tedy určen k záchranĕ bloudících živých bytostí ze spárů māyi – zrození, smrti, nemoci a stáří. To znamená ukončit kolobĕh zrození a smrti, a to je možné jedinĕ uctíváním Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītĕ (4.9) Pán říká:
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
„Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, se po opuštĕní tĕla již znovu nenarodí v tomto hmotném svĕtĕ, ale dospĕje do Mého vĕčného sídla, ó Arjuno!“
Pro ukončení kolobĕhu zrození a umírání je třeba poznat Kṛṣṇu takového, jaký je. Pouhým poznáním Kṛṣṇy lze zastavit proces opĕtovného rození se do tohoto hmotného svĕta. Jednáním s vĕdomím Kṛṣṇy je možné se vrátit k Bohu. Nejvyšší dokonalostí života otce, matky, duchovního mistra, manžela nebo kteréhokoliv jiného člena rodiny je pomoci druhým vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je ta nejpřednĕjší dobročinnost ve prospĕch příbuzných. Proto Śacīmātā, přestože byla matkou Nimāie Paṇḍita, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zvážila všechny skutečnosti a rozhodla se dovolit svému synovi jít hledat Kṛṣṇu. Zároveň učinila jistá opatření, aby mohla dostávat zprávy o všech Jeho činnostech.