KAPITOLA TŘETÍ

Text 1: Po přijetí sannyāsu chtĕl jít Pán Caitanya Mahāprabhu kvůli silné lásce ke Kṛṣṇovi do Vrindávanu, ale omylem bloudil Rádhadéší. Pozdĕji přišel do Šántipuru, kde si užíval ve společnosti svých oddaných. S úctou se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi! Sláva Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi, v čele se Śrīvāsem!

Text 3: Na konci dvacátého čtvrtého roku svého života, v mĕsíci Māgha, bĕhem dorůstajícího mĕsíce přijal Śrī Caitanya Mahāprabhu sannyās.

Text 4: Z důvodu své silné lásky ke Kṛṣṇovi se Caitanya Mahāprabhu ihned po přijetí sannyāsu vydal do Vrindávanu. Omylem však v transu tři dny v kuse bloumal po Rádhadéši.

Text 5: Śrī Caitanya Mahāprabhu chodil po Rádhadéši a v extázi recitoval následující verš.

Text 6: „(Brāhmaṇa z Avantídéše řekl:) ,Nepřekonatelný oceán nevĕdomosti překročím tak, že se upevním ve službĕ lotosovým nohám Kṛṣṇy. To schvalují předchozí ācāryové, kteří byli zcela pohroužení v oddanosti Pánu, Paramātmĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.̀“

Text 7: Śrī Caitanya Mahāprabhu obsah tohoto verše schvaloval, protože oddaný mnich byl odhodlaný sloužit Pánu Mukundovi. Svým souhlasem Pán naznačil, že se jedná o velmi dobrý verš.

Text 8: Skutečným významem přijetí sannyāsu je odevzdat se službĕ Mukundovi. Sloužením Mukundovi se lze opravdu vysvobodit z pout hmotné existence.

Text 9: Po přijetí sannyāsu se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozhodl odejít do Vrindávanu a v ústraní se zcela pohroužit do služby Mukundovi.

Text 10: Cestou do Vrindávanu se u Śrī Caitanyi Mahāprabhua projevily veškeré extatické příznaky a On nevĕdĕl, kterým smĕrem jde, ani zda je den, či noc.

Text 11: Śrī Caitanyu Mahāprabhua na cestĕ do Vrindávanu doprovázeli Nityānanda Prabhu, Candraśekhara a Prabhu Mukunda.

Text 12: Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel Rádhadéší a všichni, kdo Ho spatřili, v extázi volali: „Hari! Hari!“ Díky takovému zpívání s Pánem se vytratilo veškeré jejich neštĕstí z hmotné existence.

Text 13: Všichni pasáčci, kteří vidĕli jít Śrī Caitanyu Mahāprabhua okolo, se k Nĕmu přidali a začali hlasitĕ křičet: „Hari! Hari!“

Text 14: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, jak všichni pasáčci také zpívají „Hari! Hari!“, velice Ho to potĕšilo. Přišel k nim, položil jim na hlavy svou dlaň a řekl: „Stále takto zpívejte.“

Text 15: Śrī Caitanya Mahāprabhu jim tak všem požehnal a řekl jim, že jsou šťastné duše. Tím je pochválil a považoval se za velmi úspĕšného, protože zpívali svaté jméno Pána Hariho.

Text 16: Nityānanda Prabhu si zavolal pasáčky stranou a povĕdĕl jim vĕrohodný příbĕh, na základĕ kterého jim dal následující pokyn.

Text 17: „Jestli se vás Śrī Caitanya Mahāprabhu zeptá na cestu do Vrindávanu, ukažte Mu prosím tamhletu cestu po břehu Gangy.“

Text 18-19: Když se Pán Caitanya Mahāprabhu zeptal pasáčků na cestu do Vrindávanu, ukázali mu cestu po břehu Gangy a Pán se po ní v extázi vydal.

Text 20: Zatímco Pán pokračoval v cestĕ podél břehu Gangy, Śrī Nityānanda Prabhu požádal Ācāryaratnu (Candraśekhara Ācāryu), aby šel okamžitĕ do domu Advaity Ācāryi.

Text 21: Śrī Nityānanda Gosvāmī mu řekl: „Já přivedu Śrī Caitanyu Mahāprabhua na břeh Gangy v Šántipuru a Advaita Ācārya ať tam u břehu pozornĕ čeká s lodí.“

Text 22: Nityānanda Prabhu pokračoval: „Já potom půjdu do domu Advaity Ācāryi a ty bys mĕl jít do Navadvípu a přivést matku Śacī a všechny ostatní oddané.“

Text 23: Śrī Nityānanda Prabhu poslal Ācāryaratnu do domu Advaity Ācāryi, sám předešel Caitanyu Mahāprabhua a oznámil, že Pán přichází.

Text 24: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v extázi a ptal se Nityānandy Prabhua, kam jde. Nityānanda odpovĕdĕl, že jde s Ním do Vrindávanu.

Text 25: Když se Pán Nityānandy Prabhua zeptal, jak je to do Vrindávanu daleko, Nityānanda řekl: „Jen se podívej, tady teče řeka Jamuna.“

Text 26: Nityānanda Prabhu pak přivedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua ke Ganze a Pán ve své extázi považoval Gangu za Jamunu.

Text 27: Pán řekl: „Ó, jaké mám štĕstí! Mohu nyní vidĕt řeku Jamunu.“ Caitanya Mahāprabhu si tedy myslel, že Ganga je Jamuna, a začal se k ní modlit.

Text 28: „Ó řeko Jamuno, jsi blažená duchovní voda, která udílí lásku k synovi Nandy Mahārāje. Nelišíš se od vody z duchovního svĕta, protože můžeš odstranit všechny naše přestupky a hříchy, kterých jsme se v životĕ dopustili. Ty jsi ta, která tomuto svĕtu přináší vše příznivé. Ó dcero boha Slunce, očisti nás prosím svými zbožnými činnostmi.“

Text 29: Po recitování této mantry se Śrī Caitanya Mahāprabhu poklonil a vykoupal se v Ganze. Mĕl tehdy pouze jeden kus spodního prádla, protože jiné oblečení nemĕl.

Text 30: Když tam tak Śrī Caitanya Mahāprabhu stál a nemĕl, do čeho by se převlékl, připlul na lodi Śrī Advaita Ācārya s novým spodním prádlem i svrchním oblečením.

Text 31: Když Advaita Ācārya dorazil, předstoupil před Pána a složil Mu poklony. Jakmile Ho Pán uvidĕl, začal se nad celou situací podivovat.

Text 32: Pán, stále ještĕ v extázi, se Advaity Ācāryi zeptal: „Proč jsi sem přijel? Jak jsi vĕdĕl, že jsem ve Vrindávanu?“

Text 33: Advaita Ācārya vše prozradil, když Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Vrindávan. Nyní mám velké štĕstí, že jsi přišel ke břehu Gangy.“

Text 34: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nityānanda Mĕ podvedl. Přivedl Mĕ ke Ganze a řekl Mi, že je to Jamuna.“

Text 35: Śrī Caitanya Mahāprabhu nařkl Nityānandu z podvádĕní, ale Śrīla Advaita Ācārya odpovĕdĕl: „Nic z toho, co Ti Nityānanda Prabhu řekl, není lež. Nyní ses opravdu vykoupal v řece Jamunĕ.“

Text 36: Advaita Ācārya potom vysvĕtlil, že na tomto místĕ tečou řeky Ganga i Jamuna společnĕ; na západní stranĕ Jamuna a na východní Ganga.

Text 37: Advaita Ācārya potom navrhl, aby se Caitanya Mahāprabhu převlékl do suchých šatů, protože Jeho spodní prádlo bylo po koupeli v řece Jamunĕ mokré.

Text 38: Advaita Ācārya řekl: „Už tři dny jsi ve své extázi lásky ke Kṛṣṇovi nejedl. Zvu Tĕ proto do Mého domu, kde můžeš milostivĕ přijmout almužnu. Pojď se Mnou do Mého obydlí.“

Text 39: Advaita Prabhu pokračoval: „Uvařil jsem doma jen hrst rýže a zelenina je vždy velmi jednoduchá. Žádné přepychové vaření – jen trocha polévky a špenátu.“

Text 40: Jakmile Śrī Advaita Ācārya domluvil, vzal Pána na loď a odvezl Jej do svého domu. Tam Pánovi umyl nohy, což Mu v nitru způsobilo velikou radost.

Text 41: Žena Advaity Ācāryi nejdříve veškeré jídlo uvařila. Śrīla Advaita Ācārya sám potom vše obĕtoval Pánu Viṣṇuovi.

Text 42: Veškeré uvařené jídlo bylo rozdĕleno na tři stejné části. Jedna z nich byla rozložena na kovovém tácu pro obĕtování Pánu Kṛṣṇovi.

Text 43: Z tĕch tří částí byla jedna rozložena na železný tác a další dvĕ na banánové listy, které nebyly rozpůlené a pocházely ze stromu, jenž nesl alespoň třicet dva trsů banánů. Na tĕchto dvou talířích byly velmi vkusnĕ naaranžovány pokrmy vyjmenované dále.

Text 44: Dobře uvařená vybraná zrna tvořila kopec rýže se žlutým přepuštĕným máslem z kravského mléka uprostřed. Okolo hromady rýže stály nádoby z kůry banánovníků a v nich byly různé druhy zeleninových jídel a mung dálu.

Text 45: Vařená zelenina byly paṭoly, dýnĕ, mānakacu, salát z kousků zázvoru a různé druhy špenátu.

Text 46: Byla tam také sukhta, hořký meloun smíchaný s různými druhy zeleniny, který překonal chuť nektaru. Bylo tam pĕt druhů hořkých a ostrých sukht.

Text 47: Mezi různými druhy zeleniny byly čerstvé listy nimbovníku smažené s baklažánem. Plod paṭoly byl osmažen s phulabaḍi, což je rozemletý dál usušený na slunci. Podávalo se také jídlo zvané kuṣmāṇḍa-mānacāki.

Text 48: Jídlo z kokosové dřenĕ smíchané s tvarohem a cukrkandlem bylo velmi sladké. Bylo tam také velké množství kari z banánových kvĕtů a dýnĕ vařené v mléce.

Text 49: Následovaly malé koláčky ve sladké a kyselé omáčce a pĕt nebo šest druhů kyselých jídel. Zeleniny bylo připraveno tolik, aby prasādam mohli přijmout všichni přítomní.

Text 50: Dále tam byly jemné koláčky s mung dálem, se zralými banány a s urad dálem, různé druhy sladkostí, kondenzované mléko s rýžovými koláčky, kokosová pochoutka a všechny druhy koláčků, které si kdo mohl přát.

Text 51: Veškerá zelenina byla podávána v miskách z banánových listů, které pocházely ze stromů s alespoň třiceti dvĕma trsy banánů. Misky byly velké, pevné, nestály nakřivo ani se nekývaly.

Text 52: Všude okolo tĕch tří míst na jedení stálo sto nádob naplnĕných různými druhy zeleniny.

Text 53: Po boku tĕch různých druhů zeleniny tam byla v nových hlinĕných nádobách sladká rýže smíchaná s ghí. Hlinĕné nádoby s dobře svařeným mlékem byly rozestavĕny na třech místech.

Text 54: Vedle dalších jídel tam byly i rýžové vločky s mlékem a banány a také bílá dýnĕ vařená v mléce. Ve skutečnosti není možné všechna ta jídla popsat.

Text 55: Na dvou místech stály nádoby s dalším jídlem z jogurtu, sandeśe (tvarohová sladkost) a banánů. Nejsem schopen to vše popsat.

Text 56: Na hromadĕ vařené rýže i na všech zeleninových jídlech ležely kvĕty tulasī. Byly tam také nádoby naplnĕné voňavou růžovou vodou.

Text 57: Všechna tři sedátka byla pokryta jemnou látkou. Tak bylo veškeré jídlo obĕtováno Pánu Kṛṣṇovi a Pán je s velkým potĕšením přijal.

Text 58: Po obĕtování jídla se provádí bhoga-ārati. Advaita Prabhu požádal oba bratry, Pána Caitanyu Mahāprabhua a Nityānandu Prabhua, aby se na ārati přišli podívat. Oba Páni tedy šli se všemi ostatními přítomnými zhlédnout obřad ārati.

Text 59: Poté, co bylo pro Božstva v chrámu provedeno ārati, byl Pán Kṛṣṇa uložen k odpočinku. Advaita Ācārya pak vyšel z chrámu, aby Pána Caitanyu Mahāprabhua o nĕco požádal.

Text 60: Śrī Advaita Prabhu řekl: „Moji drazí Páni, prosím pojďte do této místnosti.“ Oba bratři, Caitanya Mahāprabhu a Nityānanda Prabhu, tedy šli přijmout prasādam.

Text 61: Když se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu a Nityānanda Prabhu odebrali přijmout prasādam, zavolali Mukundu a Haridāse, aby šli s Nimi. Mukunda a Haridāsa však se sepjatýma rukama promluvili.

Text 62: Mukunda řekl, když ho volali: „Můj drahý Pane, mám ještĕ nĕco na práci. Přijmu prasādam pozdĕji. Vy dva nyní ale prosím jdĕte do této místnosti.“

Text 63: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Já jsem nejhříšnĕjší a nejnižší z lidí. Počkám radĕji venku a sním si pozdĕji svou hrstku prasādam tam.“

Text 64: Advaita Ācārya zavedl Pána Nityānandu Prabhua a Pána Caitanyu Mahāprabhua do místnosti, kde uvidĕli rozložené prasādam, což především Śrī Caitanyu Mahāprabhua velice potĕšilo.

Text 65: Śrī Caitanya Mahāprabhu schválil všechny postupy použité při vaření a obĕtování jídla Kṛṣṇovi. Byl tak potĕšený, že řekl: „Otevřenĕ prohlašuji, že život za životem budu na své hlavĕ držet lotosové nohy toho, kdo Kṛṣṇovi obĕtuje tak lahodná jídla.“

Text 66: Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do místnosti, vidĕl, že je jídlo rozdĕleno na tři části, a vĕdĕl, že vše je určeno pro Kṛṣṇu. Nevĕdĕl však, co Advaita Ācārya zamýšlel.

Text 67: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Posaďme se na tato tři místa a přijmĕme prasādam.“
Advaita Ācārya ale řekl: „Já ho budu rozdávat.“

Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu si myslel, že všechny tři porce jsou určeny k rozdávání, a tak požádal o další dva banánové listy a řekl: „Dáme si nepatrnĕ zeleniny a rýže.“

Text 69: Advaita Ācārya řekl: „Posaďte se na tato sedátka.“ Oba dva Je vzal za ruce a usadil.

Text 70: Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: „Nehodí se, aby sannyāsī jedl tolik rozmanitých jídel. Jak by potom mohl ovládat své smysly?“

Text 71: Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu zdráhal přijmout již připravené jídlo, Advaita Ācārya Mu řekl: „Přestaň se prosím ukrývat. Vím, kdo jsi, a znám také důvĕrný význam Tvého přijetí sannyāsu.“

Text 72: Advaita Ācārya tak Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby jedl a zanechal hry se slovy. Pán na to odpovĕdĕl: „Tolik jídla opravdu nemohu sníst.“

Text 73: Advaita Ācārya Pána požádal, aby prasādam jednoduše bez přetvářky přijal, a pokud by je nemohl všechno sníst, může nechat zbytek na listu.

Text 74: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tolik jídla nedokážu sníst a sannyāsī není povinen nechávat zbytky.“

Text 75: Advaita Ācārya však poukázal na to, jak Caitanya Mahāprabhu jí v Džagannáth Purí. Pán Jagannātha a Śrī Caitanya Mahāprabhu jsou jedna a táž osoba. Advaita Ācārya tedy řekl, že v Džagannáth Purí jí Caitanya Mahāprabhu čtyřiapadesátkrát za den a pokaždé sní nĕkolik set nádob jídla.

Text 76: Śrī Advaita Ācārya řekl: „Množství jídla, které snĕdí tři lidé, pro Tebe není ani jedno sousto. Ve srovnání s tím toto jídlo nevydá ani na pĕt Tvých soust.“

Text 77: Advaita Ācārya pokračoval: „Je Mým velkým štĕstím, že jsi právĕ přišel do Mého domu. Proto Tĕ prosím, nehraj si se slovy. Přestaň mluvit a začni jíst.“

Text 78: Když to Advaita Ācārya dořekl, podal obĕma Pánům vodu, aby si mohli umýt ruce. Ti se poté s úsmĕvem posadili a začali jíst prasādam.

Text 79: Nityānanda Prabhu řekl: „Celé tři dny jsem držel půst a doufal jsem, že ho dnes přeruším.“

Text 80: Śrī Caitanya Mahāprabhu si myslel, že jídla bylo příliš, ale Nityānanda Prabhu to naopak nepovažoval ani za jedno sousto. Už tři dny držel půst a doufal, že ho v ten den přeruší. Řekl: „I když Mĕ Advaita Ācārya pozval k jídlu, dnes bude také půst. Taková troška jídla nenaplní ani polovinu Mého břicha.“

Text 81: Advaita Ācārya odpovĕdĕl: „Pane, Ty jsi žebravý mnich navštĕvující poutní místa. Nĕkdy jíš ovoce nebo kořínky a nĕkdy se prostĕ postíš.“

Text 82: „Jsem chudý brāhmaṇa a Ty jsi přišel do Mého domu. Spokoj se tedy s tím malým množstvím jídla, které jsi dostal, a vzdej se prosím své chamtivosti.“

Text 83: Pán Nityānanda Prabhu odpovĕdĕl: „Ať jsem kdokoliv, Ty jsi Mĕ pozval, a proto Mi musíš dát tolik jídla, kolik sním.“

Text 84: Když Jeho Božská Milost Advaita Ācārya vyslechl Nityānandu Prabhua, využil příležitosti, která se nabízela díky Jeho žertovným slovům, a promluvil k Nĕmu takto.

Text 85: Advaita Ācārya řekl: „Jsi zavržený paramahaṁsa a stav odříkání jsi přijal jen proto, aby sis naplnil břicho. Je Mi jasné, že rád působíš nepříjemnosti brāhmaṇům.“

Text 86: Advaita Ācārya řekl Nityānandovi Prabhuovi vyčítavĕ: „Ty dokážeš sníst deset až dvacet mān rýže. Já jsem chudý brāhmaṇa, kde tolik rýže vezmu?“

Text 87: „Snĕz, prosím Tĕ, co jsi dostal, i když je to pouhá hrstka rýže, a odejdi. Neukazuj, jaký jsi blázen, a nerozhazuj zbytky jídla okolo.“

Text 88: Tak Nityānanda Prabhu a Pán Caitanya Mahāprabhu jedli a přitom žertovali s Advaitou Ācāryou. Śrī Caitanya Mahāprabhu snĕdl polovinu z každého zeleninového jídla, které Mu bylo nabídnuto, zbytek nechal a začal jíst další.

Text 89: Jakmile byla polovina zeleniny v nádobĕ snĕdena, Advaita Ācārya ji znovu doplnil. Pán tak vždy snĕdl polovinu nĕjakého jídla a Advaita Ācārya je znovu a znovu doplňoval.

Text 90: Když Advaita Ācārya doplnil zeleninu v nádobĕ, žádal Je, aby jedli víc, a Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kolik toho ještĕ mohu sníst?“

Text 91: Advaita Ācārya řekl: „Nenechávej prosím nic z toho, co už jsem Ti dal. Z toho, co Ti dávám nyní, můžeš jednu polovinu sníst a druhou nechat.“

Text 92: Advaita Ācārya tak různými pokornými žádostmi přimĕl Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Pána Nityānandu, aby jedli. Caitanya Mahāprabhu tedy splnil všechny touhy Advaity Ācāryi.

Text 93: Nityānanda Prabhu znovu zažertoval: „Moje břicho stále ještĕ není plné. Odnes si prosím to svoje jídlo, ani jsem se ho nedotkl.“

Text 94: Potom vzal Nityānanda Prabhu hrst rýže a hodil ji před sebe na zem, jako kdyby se zlobil.

Text 95: Dvĕ nebo čtyři zrnka odhozené rýže se dotkla tĕla Advaity Ācāryi, a ten začal s rýží stále přilepenou na tĕle různými způsoby tančit.

Text 96: Advaita Ācārya se cítil očištĕn rýží, která se dotkla Jeho tĕla, když po nĕm Paramahaṁsa Nityānanda hodil své zbytky, a proto se pustil do tance.

Text 97: Advaita Ācārya žertem řekl: „Můj milý Nityānando, nyní sklízím odplatu za to, že jsem Tĕ pozval. Není známý Tvůj rod ani kasta a máš povahu blázna.“

Text 98: „Ty zbytky jídla jsi po Mnĕ hodil jenom proto, abys ze Mĕ udĕlal stejného šílence, jako jsi Ty sám. Nebál ses ani skutečnosti, že jsem brāhmaṇa.“

Text 99: Nityānanda Prabhu odpovĕdĕl: „Toto jsou zbytky jídla Pána Kṛṣṇy. Jestliže je považuješ za obyčejné zbytky, dopouštíš se přestupku.“

Text 100: Śrīla Nityānanda Prabhu pokračoval: „Pokud do svého domu pozveš alespoň sto sannyāsīch a všem jim dáš dosyta najíst, Tvůj přestupek bude odstranĕn.“

Text 101: Advaita Ācārya odpovĕdĕl: „Už nikdy žádného sannyāsīho do svého domu nepozvu, protože to byl právĕ sannyāsī, kdo zničil všechny Mé brāhmaṇské zásady, předepsané ve smṛti-śāstrāch.“

Text 102: Advaita Ācārya potom pro oba Pány zařídil, aby si mohli umýt ruce a ústa. Potom Je zavedl k pĕknému lůžku a uložil Je k odpočinku.

Text 103: Aby mĕli oba Páni v ústech příjemnou chuť, nabídl jim Śrī Advaita Ācārya hřebíček a kardamom smíchaný s kvĕty tulasī.

Text 104: Śrī Advaita Ācārya pak potřel Jejich tĕla santálovou pastou a na hruď Jim dal voňavé kvĕtinové girlandy.

Text 105: Když si Pán lehl na lůžko, Advaita Ācārya Mu chtĕl masírovat nohy. Pán však váhal a promluvil k Nĕmu.

Text 106: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Advaito Ācāryo, přimĕl jsi Mĕ, abych tu všelijak tančil. Nyní už toho nech a jdi s Mukundou a Haridāsem poobĕdvat.“

Text 107: Advaita Ācārya pak s Mukundou a Haridāsem přijal prasādam a najedli se tolik, kolik si jen přáli.

Text 108: Jakmile se lidé ze Šántipuru doslechli o přítomnosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, všichni hned přišli zhlédnout Jeho lotosové nohy.

Text 109: Lidé byli blažení, a tak začali hlasitĕ volat svatá jména Pána: „Hari! Hari!“ Přitom žasli nad Pánovou krásou.

Text 110: Vidĕli tĕlo Śrī Caitanyi Mahāprabhua s velmi svĕtlou barvou pleti a Jeho jasnou záři, která překonávala svit slunce. Nad tím vším se skvĕla krása šafránovĕ zbarvených šatů, třpytících se na Jeho tĕle.

Text 111: Lidé s velkou radostí přicházeli a odcházeli. Nikdo by nemohl spočítat, kolik lidí se tam do konce toho dne shromáždilo.

Text 112: Jakmile nastal večer, Advaita Ācārya zahájil společné zpívání. Začal dokonce sám tančit a Pán se díval.

Text 113: Když začal tančit Advaita Ācārya, Nityānanda Prabhu se pustil do tance za ním, a to samé učinil i šťastný Haridāsa Ṭhākura.

Text 114: Advaita Ācārya řekl: „,Moji drazí přátelé, co k tomu mám říci? Dnes jsem získal nejvyšší transcendentální blaženost. Pán Kṛṣṇa je po mnoha dnech opĕt v Mém domĕ.̀“

Text 115: Advaita Ācārya vedl saṅkīrtanovou skupinu a s velkou radostí zpíval tento verš. V extázi se u Nĕho projevovalo pocení, třesení, ježení chlupů, slzení a občas hřímání a řev.

Text 116: Advaita Ācārya se při tanci občas zatočil dokola a uchopil lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Potom k Nĕmu takto promluvil.

Text 117: Śrī Advaita Ācārya říkal: „Po mnoho dní jsi Mi díky svým klamům unikal. Nyní Tĕ ale mám doma a spoutaného si Tĕ tu nechám.“

Text 118: Poté, co Advaita Ācārya takto promluvil, s velkou radostí té noci po celé tři hodiny zpíval a tančil společnĕ s ostatními.

Text 119: Když takto Advaita Ācārya tančil, Pán Caitanya pociťoval extatickou lásku ke Kṛṣṇovi a kvůli odloučení od Nĕho se vlny a plameny lásky zvĕtšovaly.

Text 120: Najednou Śrī Caitanya Mahāprabhu, rozrušený extází, upadl na zem. Jakmile to Advaita Ācārya uvidĕl, ihned zastavil tanec.

Text 121: Když Mukunda vidĕl tuto extázi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, okamžitĕ pochopil Jeho pocity a začal zpívat mnoho veršů, které sílu Pánovy extáze ještĕ umocnily.

Text 122: Advaita Ācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua zvedal, aby Mu pomohl tančit, ale jakmile Pán zaslechl verše zpívané Mukundou, nebylo možné Ho kvůli Jeho tĕlesným příznakům udržet.

Text 123: Z očí Mu tekly slzy a třásl se po celém tĕle. Mĕl zježené chlupy, silnĕ se potil a hlas se Mu zajíkal. Chvíli stál, nĕkdy upadl a nĕkdy naříkal.

Text 124: Mukunda zpíval: „,Moje drahá přítelkynĕ! Co se Mi to nestalo! Moje tĕlo i mysl jsou obĕtí silného jedu lásky ke Kṛṣṇovi.̀“

Text 125: „,Moje pocity jsou takové: Má mysl hoří ve dne v noci a nenacházím oddechu. Kdyby existovalo místo, kde bych mohla potkat Kṛṣṇu, okamžitĕ bych tam odletĕla.̀“

Text 126: Mukunda sice tento verš zpíval velice sladkým hlasem, ale jakmile ho Caitanya Mahāprabhu zaslechl, Jeho mysl se roztříštila na kusy.

Text 127: Transcendentální extatické příznaky, jako jsou zklamání, zasmušilost, radost, neklid, pýcha a pokora, spolu všechny začaly v Pánovi bojovat jako vojáci.

Text 128: Celé tĕlo Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua se pod náporem různých extatických příznaků začalo potácet. Následkem toho upadl na zem a témĕř přestal dýchat.

Text 129: Všichni oddaní mĕli obavy, když vidĕli, v jakém stavu se Pán nachází. Pán však najednou vstal a začal vydávat burácivé zvuky.

Text 130: Pán se postavil a řekl: „Mluv dál! Mluv dál!“ Zaplavený radostí pak začal tančit. Nikdo tyto mocné vlny extáze nechápal.

Text 131: Pán Nityānanda šel s Caitanyou Mahāprabhuem, aby dohlédl na to, že neupadne. Advaita Ācārya a Haridāsa Ṭhākura šli za Nimi a tančili.

Text 132: Takto Pán tančil alespoň tři hodiny. Chvílemi bylo vidĕt příznaky extáze jako radost, zasmušilost a mnoho dalších vln extatické emocionální lásky.

Text 133: Pán se předtím tři dny postil a po této dobĕ se vydatnĕ najedl. Tančení a skákání do výšky Ho proto ponĕkud unavilo.

Text 134: Jelikož byl plnĕ pohroužený v lásce k Bohu, nebyl si své únavy vĕdom. Nityānanda Prabhu Jej však chytil a tak Jeho tanec ukončil.

Text 135: I když byl Pán unavený, Nityānanda Prabhu Ho pevnĕ držel. Advaita Ācārya tehdy přerušil zpívání a vykonáním různých služeb uložil Pána k odpočinku.

Text 136: Deset dní po sobĕ pořádal Advaita Ācārya večerní hostiny a zpívání. Takto Pánu sloužil bez jakékoliv zmĕny.

Text 137: Ráno posadil Candraśekhara Śacīmātu do nosítek a s mnoha oddanými ji přinesli z jejího domu.

Text 138: Přišli tam všichni lidé z mĕsta Nadie, včetnĕ všech žen, chlapců a starců, čímž se dav rozrostl.

Text 139: Ráno, po ukončení pravidelných povinností, když Pán zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, lidé doprovodili Śacīmātu do domu Advaity Ācāryi.

Text 140: Jakmile se objevila matka Śacī, Caitanya Mahāprabhu před ní padl na zem jako tyč. Matka Śacī se rozplakala a posadila si Pána na klín.

Text 141: Oba byli dojatí z toho, že se zase vidí. Matku Śacī velice rozrušilo, když spatřila Pánovu hlavu bez vlasů.

Text 142: Z lásky začala hladit Pánovo tĕlo a občas Ho políbila na tváře. Snažila se na Nĕho pozornĕ dívat, ale oči mĕla zalité slzami, takže nic nevidĕla.

Text 143: Śacīmātā pochopila, že Pán přijal stav odříkání, a s pláčem Mu řekla: „Můj milý Nimāii, nebuď krutý jako Tvůj starší bratr Viśvarūpa.“

Text 144: Matka Śacī pokračovala: „Viśvarūpa už se mi po tom, co přijal sannyās, nikdy nepřišel ukázat. Jestli udĕláš totéž, bude to jistĕ má smrt.“

Text 145: Pán odpovĕdĕl: „Moje drahá matko, poslouchej Mĕ prosím. Toto tĕlo je tvoje, Mnĕ nepatří nic.“

Text 146: „Toto tĕlo jsi vychovala ty a z tebe také pochází. Tento dluh ti nemohu splatit ani za milión životů.“

Text 147: „Ať už vĕdomĕ či nevĕdomĕ, přijal jsem tento stav odříkání, ale nikdy k tobĕ nebudu lhostejný.“

Text 148: „Moje drahá matko, zůstanu tam, kde budeš chtít, a udĕlám cokoliv, co Mi nařídíš.“

Text 149: Když to Pán dořekl, znovu a znovu se své matce klanĕl. Matka Śacī byla spokojená a opakovanĕ si Ho brala na klín.

Text 150: Advaita Ācārya potom vzal matku Śacī do domu. Pán byl okamžitĕ připravený setkat se se všemi oddanými.

Text 151: Pán uvítal všechny oddané jednoho po druhém. Každému z nich se podíval do obličeje a pevnĕ ho obejmul.

Text 152: I když byli oddaní nešťastní z toho, že nevidí Pánovy vlasy, pohled na Jeho krásu jim přinášel velké štĕstí.

Text 153-155: Přišli tam Śrīvāsa, Rāmāi, Vidyānidhi, Gadādhara, Gaṅgādāsa, Vakreśvara, Murāri, Śuklāmbara, Buddhimanta Khāṅ, Nandana, Śrīdhara, Vijaya, Vāsudeva, Dāmodara, Mukunda, Sañjaya a všichni ostatní, kolik jich jen mohu vyjmenovat – vždyť tam byli všichni obyvatelé Navadvípu – a Pán je přivítal úsmĕvy a milostivými pohledy.

Text 156: Každý zpíval svatá jména Hariho a tančil. Ze sídla Advaity Ācāryi se tak stalo Śrī Vaikuṇṭha Purī.

Text 157: Lidé přišli navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua z různých nedalekých vesnic a také z Navadvípu.

Text 158: Každému, kdo za Pánem přišel z okolních vesnic, a zvláštĕ z Navadvípu, poskytl Advaita Ācārya ubytování a veškeré potraviny na mnoho dní. O vše se náležitĕ postaral.

Text 159: Zásoby Advaity Ācāryi byly naprosto nevyčerpatelné a nezničitelné. Kolik zboží a surovin spotřeboval, tolik se znovu objevilo.

Text 160: Ode dne, kdy Śacīmātā přišla do domu Advaity Ācāryi, se ona ujala vaření a Śrī Caitanya Mahāprabhu jedl ve společnosti všech oddaných.

Text 161: Každý, kdo přišel bĕhem dne, vidĕl Pána Caitanyu Mahāprabhua a přátelské chování Advaity Ācāryi. V noci zase byla příležitost vidĕt Pánovo tančení a slyšet Jeho zpĕv.

Text 162: Při kīrtanu Pán projevoval veškeré transcendentální příznaky. Navenek ztuhl, chvĕl se, ježily se Mu chlupy na tĕle a selhával Mu hlas. Tekly Mu slzy a prožíval zničení.

Text 163: Pán se každou chvíli zhroutil na zem, a když to vidĕla matka Śacī, rozplakala se.

Text 164: Śrīmatī Śacīmātā si myslela, že se Nimāiovo tĕlo při pádu na zem rozlámalo, a tak volala „Bĕda!“ a naléhavĕ prosila Pána Viṣṇua.

Text 165: „Můj drahý Pane, prosím Tĕ, dej mi toto požehnání jako výsledek veškeré služby, kterou jsem pro Tebe od dĕtství udĕlala.“

Text 166: „Prosím Tĕ, aby Nimāi, kdykoliv upadne na zem, nepocítil žádnou bolest.“

Text 167: Štĕstí, strach, pokora a další tĕlesné příznaky úplnĕ zmĕnily matku Śacī, jež byla přemožena mateřskou láskou k Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 168: Jelikož Advaita Ācārya dával Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi milodary a jídlo, ostatní oddaní v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem Mu také chtĕli dát milodary a pozvat Ho na obĕd.

Text 169: Když matka Śacī slyšela návrhy ostatních oddaných Pána, řekla jim: „Kolikrát budu mít ještĕ možnost Nimāie vidĕt?“

Text 170: Śacīmātā řekla: „Co se vás týče, vy se můžete s Nimāiem (Śrī Caitanyou Mahāprabhuem) setkat mnohokrát nĕkde jinde, ale jakou šanci mám já? Budu muset zůstat doma, a sannyāsī se domů nikdy nevrací.“

Text 171: Matka Śacī všechny oddané prosila, aby jí dali tento milodar: Dokud bude Śrī Caitanya Mahāprabhu v domĕ Advaity Ācāryi, bude Mu dávat jídlo pouze ona.

Text 172: Když to oddaní uslyšeli, všichni se matce Śacī poklonili a řekli: „Souhlasíme se vším, co si matka Śacī přeje.“

Text 173: Dychtivost Jeho matky Śrī Caitanyu Mahāprabhua trochu zneklidnila. Shromáždil proto všechny přítomné oddané a promluvil k nim.

Text 174: Śrī Caitanya Mahāprabhu jim všem řekl: „Snažil jsem se jít do Vrindávanu bez vašeho nařízení. Objevila se však nĕjaká překážka a musel jsem se vrátit.“

Text 175: „Moji drazí přátelé, ačkoliv jsem náhle přijal tento stav odříkání, přesto vím, že k vám nikdy nebudu lhostejný.“

Text 176: „Moji drazí přátelé, dokud setrvám projevený, nikdy se vás nevzdám. Ani své matky se nedokáži vzdát.“

Text 177: „Sannyāsī nesmí po přijetí sannyāsu zůstat ve svém rodišti, obklopený svými příbuznými.“

Text 178: „Zařiďte, abych vás nemusel opustit a zároveň aby Mĕ lidé nepomlouvali, že po přijetí sannyāsu zůstávám u svých příbuzných.“

Text 179: Poté, co oddaní vyslechli slova Pána Caitanyi, v čele s Advaitou Ācāryou šli za matkou Śacī.

Text 180: Jakmile jí přednesli vyjádření Pána Caitanyi, matka Śacī, která je matkou celého vesmíru, začala hovořit.

Text 181: Śacīmātā řekla: „Budu nesmírnĕ šťastná, pokud tady Nimāi (Śrī Caitanya Mahāprabhu) zůstane. Zároveň budu velice nešťastná, pokud Ho bude nĕkdo pomlouvat.“

Text 182: Matka Śacī řekla: „To je správná úvaha. Myslím si, že když Nimāi zůstane v Džagannáth Purí, nikoho z nás neopustí a zároveň může jako sannyāsī žít stranou. Tak budou splnĕny oba zámĕry.“

Text 183: „Džagannáth Purí a Navadvíp jsou důvĕrnĕ spojená mĕsta, jako dvĕ místnosti v jednom domĕ, a tak lidé z Navadvípu často chodí do Džagannáth Purí a naopak. To mi umožní mít o Pánu Caitanyovi stále čerstvé zprávy.“

Text 184: „Vy všichni oddaní budete moci chodit sem i tam a On může také nĕkdy přijít, aby se tady vykoupal v Ganze.“

Text 185: „Moje vlastní štĕstí či neštĕstí mĕ nezajímá. Chci jen, aby On byl šťastný. Jeho štĕstí je ve skutečnosti mým štĕstím.“

Text 186: Jakmile oddaní slyšeli Śacīmātu, začali ji velebit. Ujistili ji, že její nařízení jsou jako nařízení Véd a nelze je neuposlechnout.

Text 187: Všichni oddaní potom šli za Pánem Caitanyou a řekli Mu, jak Śacīmātā rozhodla. Pán z toho mĕl velikou radost.

Text 188: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vzdal úctu všem oddaným z Navadvípu i dalších mĕst a promluvil k nim.

Text 189: „Moji drazí přátelé, všichni jste Mými důvĕrnými společníky. Nyní vás chci o nĕco požádat. Prosím, udĕlejte to pro Mĕ.“

Text 190: Pán Caitanya Mahāprabhu je všechny požádal, aby se vrátili domů a začali společné zpívání svatého jména. Poprosil je také, aby uctívali Kṛṣṇu, zpívali Jeho svaté jméno a hovořili o Jeho svatých zábavách.

Text 191: Poté, co Pán dal oddaným tyto pokyny, požádal je o svolení k cestĕ do Džagannáth Purí. Ujistil je, že občas přijde a setká se nimi.

Text 192: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak všem oddaným vzdal patřičnou úctu a s milým úsmĕvem se s nimi rozloučil.

Text 193: Jakmile Pán požádal všechny oddané, aby se vrátili domů, rozhodl se odejít do Džagannáth Purí. Haridāsa Ṭhākura tehdy začal naříkat a žalostnĕ promluvil.

Text 194: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Ty jdeš do Džagannáth Purí a to je v pořádku. Kam ale půjdu já? Nemám sílu jít do Džagannáth Purí.“

Text 195: „Protože jsem nejnižší z lidí, nebudu mít možnost Tĕ vidĕt. Jak budu moci udržovat svůj hříšný život?“

Text 196: Pán Haridāsovi Ṭhākurovi odpovĕdĕl: „Zanech prosím své pokory. Když ji vidím, rozrušuje to Moji mysl.“

Text 197: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Haridāse Ṭhākura ujistil, že Pánu Jagannāthovi přednese prosbu a že ho do Džagannáth Purí jistĕ vezme s sebou.

Text 198: Advaita Ācārya potom s veškerou úctou Pána Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby Mu projevil svou milost a zdržel se tam ještĕ dva nebo čtyři dny.

Text 199: Caitanya Mahāprabhu nikdy žádnou prosbu Advaity Ācāryi neodmítl, a tak do Džagannáth Purí neodešel hned a zůstal v Jeho domĕ.

Text 200: Rozhodnutí Pána Caitanyi přijal Advaita Ācārya, matka Śacī i všichni oddaní s nadšením. Advaita Ācārya slavil každý den pořádáním velké slavnosti.

Text 201: Ve dne hovořili oddaní o tématech týkajících se Kṛṣṇy a v noci probíhal v domĕ Advaity Ācāryi velký festival společného zpívání.

Text 202: Matka Śacī s velkou radostí vařila a Śrī Caitanya Mahāprabhu společnĕ s ostatními oddanými blaženĕ přijímal prasādam.

Text 203: Takto bylo veškeré bohatství Advaity Ācāryi – Jeho víra, oddanost, dům, majetek a vše ostatní – úspĕšnĕ použito při uctívání Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 204: Matka Śacī neustále vidĕla tvář svého syna a dávala Mu najíst, což zvĕtšovalo její štĕstí, které bylo díky tomu úplné.

Text 205: Takto se v domĕ Advaity Ācāryi sešli všichni oddaní a strávili spolu nĕkolik dní v radostné náladĕ.

Text 206: Dalšího dne Pán Caitanya Mahāprabhu požádal všechny oddané, aby se vrátili do svých domovů.

Text 207: Śrī Caitanya Mahāprabhu je také požádal, aby ve svých domovech společnĕ zpívali svaté jméno Pána, a ujistil je, že se s Ním opĕt setkají.

Text 208: Śrī Caitanya Mahāprabhu jim řekl: „Nĕkdy vy přijdete do Džagannáth Purí a nĕkdy přijdu Já sem, abych se vykoupal v Ganze.“

Text 209-210: Śrī Advaita Ācārya poslal s Pánem jako doprovod čtyři osoby – Pána Nityānandu, Jagadānandu Paṇḍita, Dāmodara Paṇḍita a Mukundu Dattu. Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidnil matku Śacīmātu a přednesl modlitby u jejích lotosových nohou.

Text 211: Když bylo vše připraveno, Pán Caitanya Mahāprabhu svou matku uctivĕ obešel a vydal se na cestu do Džagannáth Purí. V domĕ Advaity Ācāryi propukl hlasitý nářek.

Text 212: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal nedotčený. Rychle odešel a Advaita Ācārya šel s pláčem za Ním.

Text 213: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu ušel jistou vzdálenost, pronesl se sepjatýma rukama k Advaitovi Ācāryovi následující sladká slova.

Text 214: Śrī Caitanya Mahāprabhu pravil: „Uklidni prosím všechny oddané a Mou matku. Budeš-li rozrušený i Ty, nikdo z nich nedokáže zůstat naživu.“

Text 215: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Advaitu Ācāryu obejmul a nedovolil Mu jít dál. Sám pak bez úzkosti pokračoval do Džagannáth Purí.

Text 216: Pán šel se svými čtyřmi průvodci podél břehu Gangy cestou do Čhatrabhógy vstříc Níládri, Džagannáth Purí.

Text 217: Pánovu cestu do Džagannáth Purí obšírnĕ popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura ve své knize Caitanya-maṅgala (Caitanya-bhāgavata).

Text 218: Ten, kdo slyší o Pánových činnostech v domĕ Advaity Ācāryi, jistĕ velmi brzy získá bohatství lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 219: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.