Text 41
prathame pāka kariyāchena ācāryāṇī
viṣṇu-samarpaṇa kaila ācārya āpani
prathame – nejdříve; pāka – vaření; kariyāchena – učinila; ācāryāṇī – žena Advaity Ācāryi; viṣṇu-samarpaṇa – obĕtování Pánu Viṣṇuovi; kaila – učinil; ācārya – Advaita Ācārya; āpani – osobnĕ.
Žena Advaity Ācāryi nejdříve veškeré jídlo uvařila. Śrīla Advaita Ācārya sám potom vše obĕtoval Pánu Viṣṇuovi.
Toto je ideální rodinný život. Muž a jeho žena žijí pohromadĕ a manžel tvrdĕ pracuje, aby zajistil vše potřebné pro uctívání Pána Viṣṇua. Žena doma vaří pro Pána Viṣṇua různá jídla a manžel je obĕtuje Božstvům. Potom probĕhne ārati a prasādam se rozdá mezi rodinné příslušníky a hosty. Védskou zásadou je, že v domĕ hospodáře musí být vždy nĕjaký host. V dĕtství jsem vidĕl, jak můj otec přijímal dennĕ nejménĕ čtyři hosty, a to tehdy jeho příjem nebyl moc vysoký. Přesto nebyl problém nabídnout prasādam alespoň čtyřem hostům dennĕ. Podle védských zásad by mĕl hospodář předtím, než začne obĕdvat, vyjít ven a nahlas zavolat, jestli nĕkdo nepotřebuje najíst. Tak pozve lidi na prasādam. Když nĕkdo přijde, dá mu hospodář prasādam, a jestliže už mnoho nezbylo, mĕl by hostu nabídnout vlastní porci. Pokud nikdo na výzvu nereaguje, může se naobĕdvat sám. Život hospodáře je tedy také určitý druh odříkání, a proto se mu říká gṛhastha-āśram. I když může človĕk žít se svou ženou a dĕtmi šťastnĕ s vĕdomím Kṛṣṇy, dodržuje také usmĕrňující zásady, jaké se následují v každém chrámu. A jestliže vĕdomí Kṛṣṇy schází, říká se takovému rodinnému obydlí dům gṛha-medhīho. Hospodáři mající vĕdomí Kṛṣṇy jsou opravdoví gṛhasthové neboli ti, kdo se svými rodinami a dĕtmi žijí v āśramu. Śrī Advaita Prabhu byl ideální gṛhastha a Jeho dům byl ideální gṛhastha-āśram.