Text 63
haridāsa kahe — muñi pāpiṣṭha adhama
bāhire eka muṣṭi pāche karimu bhojana
haridāsa kahe – Haridāsa řekl; muñi – já; pāpiṣṭha – hříšný; adhama – nejnižší z lidí; bāhire – venku; eka – jednu; muṣṭi – hrst; pāche – pozdĕji; karimu – učiním; bhojana – snĕdení.
Haridāsa Ṭhākura řekl: „Já jsem nejhříšnĕjší a nejnižší z lidí. Počkám radĕji venku a sním si pozdĕji svou hrstku prasādam tam.“
I když spolu hinduisté a muslimové žili v přátelství, přesto mezi nimi byly rozdíly. Muslimové byli považováni za yavany neboli osoby nízkého rodu, a kdykoliv byl pozván muslim, dostal najíst před domem. I když Haridāse Ṭhākura osobnĕ zavolal Śrī Caitanya Mahāprabhu i Nityānanda Prabhu, aby přijal prasādam s Nimi, on s velkou pokorou řekl: „Přijmu prasādam před domem.“ Přestože byl Haridāsa Ṭhākura vznešený vaiṣṇava, jemuž Advaita Ācārya, Nityānanda Prabhu i Śrī Caitanya Mahāprabhu projevovali své uznání, pokornĕ zůstával v postavení muslima, stojícího mimo rámec hinduistické společnosti, protože nechtĕl působit společenský rozruch. Proto řekl, že radĕji přijme prasādam před domem. Přestože byl ve vznešeném postavení a vyrovnal se ostatním vaiṣṇavům, sám se považoval za pāpiṣṭhu, nejhříšnĕjšího, a adhamu, nejnižšího z lidí. Vaiṣṇava sice může být duchovnĕ velice pokročilý, ale navenek se stále chová pokornĕ a podřízenĕ.