Text 98
āpanāra sama more karibāra tare
jhuṭhā dile, vipra bali’ bhaya nā karile
āpanāra sama – jako jsi Ty; more – Mĕ; karibāra tare – abys udĕlal; jhuṭhā – zbytky jídla; dile – dal jsi; vipra bali' – považující za brāhmaṇu; bhaya – strach; nā karile – nemĕl jsi.
„Ty zbytky jídla jsi po Mnĕ hodil jenom proto, abys ze Mĕ udĕlal stejného šílence, jako jsi Ty sám. Nebál ses ani skutečnosti, že jsem brāhmaṇa.“
Slova āpanāra sama naznačují, že Advaita Ācārya se považoval za smārta-brāhmaṇu a že Nityānandu Prabhua vidĕl na stejné transcendentální úrovni jako čisté vaiṣṇavy. Pán Nityānanda dal Advaitovi Ācāryovi svoje zbytky proto, aby Ho dostal na stejnou úroveň a aby z Nĕho udĕlal čistého a ryzího vaiṣṇavu neboli paramahaṁsu. Výrok Advaity Ācāryi naznačuje, že paramahaṁsa vaiṣṇava je na transcendentální úrovni. Čistý vaiṣṇava nepodléhá usmĕrňujícím zásadám smārta-brāhmaṇů. Z toho důvodu Advaita Ācārya řekl: āpanāra sama more karibāra tare – „Abys Mĕ pozvedl na svoji úroveň.“ Čistý vaiṣṇava neboli paramahaṁsa považuje zbytky jídla (mahā-prasādam) za duchovní, a ne za nĕco hmotného pro uspokojení smyslů. Nevidí mahā-prasādam jako obyčejný dál nebo rýži, ale jako duchovní substanci. Prasādam není znečištĕné, dokonce ani když se dotkne úst caṇḍāly, a co říci o zbytcích po čistém vaiṣṇavovi. Stále si ponechává svoji duchovní hodnotu. Jedení či dotyk takového prasādam proto brāhmaṇu nedegraduje, a o znečištĕní dotykem takových zbytků nemůže být ani řeči. Jedení takového mahā-prasādam ve skutečnosti človĕka osvobozuje od znečištĕní hmotným prostředím. To je výrok śāster.