Text 147
pratiṣṭhāra bhaye purī gelā palāñā
kṛṣṇa-preme pratiṣṭhā cale saṅge gaḍāñā
pratiṣṭhāra bhaye – ze strachu před povĕstí; purī – Mādhavendra Purī; gelā – odešel; palāñā – prchající; kṛṣṇa-preme – ohlednĕ lásky ke Kṛṣṇovi; pratiṣṭhā – povĕst; cale – jde; saṅge – zároveň; gaḍāñā – v závĕsu.
Ze strachu před svou povĕstí (pratiṣthā) Mādhavendra Purī uprchl z Remuny. Povĕst získaná láskou k Bohu je však tak vznešená, že oddaného všude doprovází.
Témĕř všechny podmínĕné duše v tomto hmotném svĕtĕ jsou závistivé. Závistivci se obvykle obracejí proti tĕm, kdo se nĕjak proslaví. To je u závistivých lidí přirozené. Zaslouží-li si tedy oddaný ve svĕtĕ slávu, bude mu mnoho lidí závidĕt. To je zcela přirozené. Když človĕk z pokory netouží po slávĕ, lidé ho obvykle považují za velmi pokorného a zahrnují ho různými druhy slávy. Vaiṣṇava skutečnĕ netouží po slávĕ či povĕsti. Mādhavendra Purī, král vaiṣṇavů, si s sebou nesl svoji povĕst, ale chtĕl se skrýt před zraky veřejnosti. Chtĕl svoji opravdovou totožnost velkého oddaného Pána zahalit, ale jakmile ho lidé vidĕli, přemoženého extází lásky k Bohu, přirozenĕ ho ocenili. Mādhavendra Purī si prvotřídní povĕst skutečnĕ zasloužil, protože byl Pánovým velice důvĕrným oddaným. Nĕjaký sahajiyā se nĕkdy může tvářit, jako že je prostý všech tužeb po slávĕ (pratiṣṭhā), aby se proslavil svou pokorou. Takoví lidé však nemohou doopravdy dosáhnout úrovnĕ slavných vaiṣṇavů.