Text 76
ei vākye sākṣī mora āche mahājana
yāṅra vākya satya kari māne tribhuvana”
ei vākye – tohoto výroku; sākṣī – svĕdek; mora – můj; āche – je; mahājana – velká osobnost; yāṅra – jejíž; vākya – slova; satya – pravdivá; kari – beroucí jako; māne – přijímá; tri-bhuvana – celý svĕt.
„Přizval jsem tedy k této domluvĕ velkou osobnost. Požádal jsem o svĕdectví Nejvyššího Pána. Slova Nejvyšší Osobnosti Božství přijímá celý svĕt.“
I když o sobĕ mladý brāhmaṇa prohlásil, že nemá urozený původ a je pouze nevzdĕlaný obyčejný človĕk, mĕl přesto jednu dobrou vlastnost: vĕřil, že Nejvyšší Osobnost Božství je nejvyšší autorita, přijímal slova Pána Kṛṣṇy bez váhání a mĕl pevnou víru v Pánovu zásadovost. Podle Prahlāda Mahārāje, který je dalším znalcem Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být takový neochvĕjný a vĕrný oddaný Pána považován za nejvĕtšího učence: tan manye 'dhītam uttamam (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.24). Čistý oddaný, který má pevnou víru ve slova Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být považován za nejvĕtšího učence, nejurozenĕjšího aristokrata a nejbohatšího človĕka na svĕtĕ. Takový oddaný má automaticky všechny dobré vlastnosti. Při kázání tohoto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy máme my, jako služebník služebníka služebníka služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství, naprostou víru ve slova Kṛṣṇy a Jeho služebníků, učednické posloupnosti. Tímto způsobem představujeme Kṛṣṇova slova celému svĕtu. I když nejsme ani zámožní, ani vzdĕlaní a nemáme urozený původ, toto hnutí je přesto vítáno a velmi snadno se šíří po celém svĕtĕ. I když jsme chudí a bez stálého příjmu, Kṛṣṇa peníze dodává, kdykoliv je potřebujeme. A když potřebujeme nĕjaké lidi, Kṛṣṇa je také pošle. V Bhagavad-gītĕ (6.22) se proto uvádí: yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ. Pokud získáme přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství, nepotřebujeme nic jiného. Rozhodnĕ nepotřebujeme vĕci, které svĕtští lidé pokládají za hmotné vymoženosti.