Text 77-78
tabe baḍa-vipra kahe, “ei satya kathā
gopāla yadi sākṣī dena, āpane āsi’ ethā
tabe kanyā diba āmi, jāniha niścaya”
tāṅra putra kahe, — ‘ei bhāla bāta haya’
tabe – tehdy; baḍa-vipra – starší brāhmaṇa; kahe – říká; ei satya kathā – to je pravda; gopāla – Božstvo Gopāla; yadi – jestliže; sākṣī – svĕdectví; dena – podá; āpane – osobnĕ; āsi' – poté, co přijde; ethā – sem; tabe – tehdy; kanyā – dceru; diba – musím dát; āmi – já; jāniha – vĕzte; niścaya – jistĕ; tāṅra – jeho; putra – syn; kahe – říká; ei – toto; bhāla – správný; bāta – výrok; haya – je.
Starší brāhmaṇa využil této příležitosti a okamžitĕ potvrdil, že to je pravda. Řekl: „Pokud sem Gopāla osobnĕ přijde jako svĕdek, pak tomu mladému brāhmaṇovi svoji dceru určitĕ dám.“
Jeho syn s tím okamžitĕ souhlasil: „Ano, to je velmi dobrá dohoda.“
Kṛṣṇa jako Nadduše v srdcích všech živých bytostí ví o všech našich přáních, prosbách a modlitbách. I když jsou často rozporuplné, Pán vytváří situaci, ve které budou všichni uspokojeni. Příkladem toho je i vyjednávání svatby mezi starším a mladším brāhmaṇou. Starší brāhmaṇa byl ochotný dát svoji dceru mladému brāhmaṇovi, ale jeho syn a příbuzní mu v tom bránili, a tak přemýšlel, jak tuto situaci vyřešit a zároveň svoji dceru mladému brāhmaṇovi dát. Jeho syn byl ateista a vychytralý človĕk, který přemýšlel, jak svatbu překazit. Otec a syn uvažovali protikladnĕ, ale Kṛṣṇa vytvořil situaci, ve které se shodli. Oba souhlasili s tím, že dceru mladému brāhmaṇovi dají, pokud Božstvo Gopāla přijde jako svĕdek.