Text 69
“ghare kṛṣṇa bhaji’ more kariha āśīrvāde
nīlācale āsi’ yena tomāra prasāde”
ghare – doma; kṛṣṇa – Pána Kṛṣṇu; bhaji' – uctívající; more – Mnĕ; kariha – dej; āśīrvāde – požehnání; nīlācale – do Džagannáth Purí; āsi' – vracející se; yena – aby; tomāra – tvou; prasāde – milostí.
Śrī Caitanya Mahāprabhu Bhaṭṭācāryu požádal, aby Mu požehnal, až se bude doma vĕnovat oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi, aby se Sārvabhaumovou milostí mohl do Džagannáth Purí vrátit.
Slova kariha āśīrvāde znamenají „i nadále Mi žehnej.“ Caitanya Mahāprabhu byl jako sannyāsī ve čtvrtém životním stádiu hoden veškeré úcty i uctívání, kdežto Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl hospodář ve druhém životním stádiu. Sannyāsī by mĕl žehnat gṛhasthovi, ale zde prakticky vidíme, že Śrī Caitanya Mahāprabhu žádá požehnání od gṛhasthy. Tato událost poukazuje na zvláštní význam kázání Śrī Caitanyi Mahāprabhua; nebral totiž v úvahu hmotná mĕřítka a každého stavĕl na stejnou úroveň. Jeho hnutí je zcela duchovní. I když byl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya navenek gṛhastha (hospodář), nebyl jako takzvaní karmī, kteří se zajímají o smyslový požitek. Po zasvĕcení Śrī Caitanyou Mahāprabhuem byl Bhaṭṭācārya dokonale umístĕn v duchovním postavení, a tak mohl dávat požehnání dokonce i sannyāsīmu. Neustále sloužil Pánu i doma. V naší učednické posloupnosti máme příklad dokonalého hospodáře paramahaṁsy – Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura. Ve své knize Śaraṇāgati Bhaktivinoda Ṭhākura říká: ye-dina-gṛhe, bhajana dekhi', gṛhete goloka bhāya (Śaraṇāgati 31.6). Kdykoliv hospodář ve svém domĕ oslavuje Nejvyššího Pána, jeho činnosti jsou okamžitĕ přemĕnĕny v činnosti Goloky Vṛndāvanu, duchovní činnosti odehrávající se na Kṛṣṇovĕ planetĕ Goloce Vṛndāvanu. Činnosti, které samotný Kṛṣṇa předvádí v Bhauma Vrindávanu, Vrindávan-dhámu na této planetĕ, se neliší od Jeho činností na planetĕ Goloce Vṛndāvanu. To je správná realizace Vṛndāvanu všude. V našem hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy jsme započali s činnostmi Nového Vrindávanu, kde se oddaní neustále vĕnují transcendentální láskyplné službĕ Pánu, což se neliší od Goloky Vṛndāvanu. Závĕr je tedy takový, že ten, kdo jedná přísnĕ podle zásad Śrī Caitanyi Mahāprabhua, může žehnat sannyāsīm, i kdyby sám byl gṛhastha neboli hospodář. Sannyāsī sice zaujímá vznešené postavení, ale přesto se ještĕ musí službou Pánu povýšit na transcendentální úroveň. Caitanya Mahāprabhu žádal požehnání od Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi a tak dal svým praktickým chováním příklad, jak očekávat požehnání od vaiṣṇavy bez ohledu na jeho společenské postavení.