Text 127
tomāra ṭhāñi āilāṅa tomāra mahimā śuniyā
tumi more stuti kara ‘sannyāsī’ jāniyā
tomāra-ṭhāñi – do tvé přítomnosti; āilāṅa – přišel jsem; tomāra – tvůj; mahimā – vĕhlas; śuniyā – poté, co jsem slyšel; tumi – ty; more – Mĕ; stuti – chválu; kara – činíš; sannyāsī – osobu ve stavu odříkání; jāniyā – znající jako.
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Když jsem slyšel o tvé slávĕ, přišel jsem za tebou. Ty Mĕ tu ale z úcty k sannyāsīmu jen vychvaluješ.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že materialista vlastnící svĕtské bohatství si musí být vždy vĕdom toho, že transcendentální bohatství pokročilých oddaných je mnohem důležitĕjší než svĕtské bohatství lidí, jako je on. Bohatý materialista by před transcendentálním oddaným nemĕl být příliš pyšný. Pokud nĕkdo přijde za transcendentálním oddaným a na základĕ svého svĕtského dĕdictví, bohatství, vzdĕlání a krásy neprokáže pokročilému oddanému Pána úctu, oddaný vaiṣṇava mu navenek může projevit úctu, ale nesdĕlí mu transcendentální poznání. Ve skutečnosti na nĕho bude pohlížet jako na ne-brāhmaṇu, jako na śūdru. Takový nafoukaný človĕk nemůže vĕdu o Kṛṣṇovi pochopit. Pyšný človĕk je v transcendentálním životĕ oklamaný, a přestože dostal lidskou podobu, poklesne znovu do pekelných podmínek. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým osobním příkladem ukazuje, jak pokorný by mĕl človĕk být před vaiṣṇavou, i když může mít sám vysoké postavení. To je učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua jako ācāryi celého svĕta, nejvyššího duchovního mistra a učitele.