Text 128

Tento verš je v hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy velice důležitý. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi vysvĕtluje, že by nikdo nemĕl považovat za nesprávné, když se Śrī Caitanya Mahāprabhu, narozený ve třídĕ brāhmaṇů a člen nejvyššího duchovního stavu jako sannyāsī, nechal poučovat Śrīlou Rāmānandou Rāyem, jenž náležel k třídĕ śūdrů. Na vyjasnĕní této záležitosti Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Rāmānandovi Rāyovi, že poznání o vĕdomí Kṛṣṇy je důležitĕjší než kasta. V systému varṇāśrama-dharmy mají brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové různé povinnosti. Brāhmaṇa by mĕl být ve skutečnosti učitelem všech ostatních vareṇ neboli tříd, ale z hlediska vĕdomí Kṛṣṇy se může stát duchovním mistrem každý, protože poznání spojené s vĕdomím Kṛṣṇy existuje na úrovni duše. Aby človĕk mohl šířit vĕdomí Kṛṣṇy, je pouze třeba, aby byl obeznámený s vĕdou o duši. Není důležité, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, sannyāsī, gṛhastha nebo cokoliv jiného. Pokud jednoduše zná tuto vĕdu, může se stát duchovním mistrem.

Hari-bhakti-vilāsa doporučuje nepřijímat zasvĕcení od nĕkoho, kdo není brāhmaṇa, je-li možnost přijmout zasvĕcení od brāhmaṇy. Tento pokyn je určen pro ty, kdo příliš závisejí na svĕtském společenském rozdĕlení, a hodí se pro ty, kdo chtĕjí pokračovat v materialistickém životĕ. Pokud však nĕkdo rozumí pravdĕ o vĕdomí Kṛṣṇy a vážnĕ touží po dosažení transcendentálního poznání, aby jeho život mohl být dokonalý, může přijmout duchovního mistra z jakékoliv společenské skupiny za předpokladu, že tento duchovní mistr je plnĕ obeznámený s vĕdou o Kṛṣṇovi. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura také říká, že se človĕk může stát duchovním mistrem jako vartma-pradarśaka-guru, dīkṣā-guru nebo śikṣā-guru, i když je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, vānaprastha, gṛhastha nebo sannyāsī. Duchovní mistr, který nás jako první poučí o duchovním životĕ, se nazývá vartma-pradarśaka-guru, duchovní mistr, který zasvĕcuje podle pravidel śāster, se nazývá dīkṣā-guru a duchovní mistr, který nás poučuje, abychom dĕlali pokrok, se nazývá śikṣā-guru. Kvalifikace duchovního mistra ve skutečnosti závisejí na jeho poznání vĕdy o Kṛṣṇovi a není rozhodující, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, sannyāsī nebo śūdra. Tento pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua není v žádném případĕ v rozporu s pokyny śāster. V Padma Purāṇĕ je řečeno:

Ten, kdo je opravdu pokročilý v duchovním poznání o Kṛṣṇovi, není nikdy śūdra, i kdyby se v rodinĕ śūdrů narodil. Naopak ani vipra neboli brāhmaṇa zbĕhlý v šesti brāhmaṇských činnostech (paṭhana, pāṭhana, yajana, yājana, dāna, pratigraha) a znající védské mantry, se nemůže stát duchovním mistrem, není-li vaiṣṇavou. Když se však nĕkdo narodí v rodinĕ caṇḍālů, ale zná dobře vĕdu o Kṛṣṇovi, pak se může stát guruem. To jsou příkazy śāster, a v přísném souladu s nimi přijal Śrī Caitanya Mahāprabhu jako gṛhastha jménem Śrī Viśvambhara zasvĕcení od sannyāsī-gurua Īśvary Purīho. Také Śrī Nityānanda Prabhu byl zasvĕcen sannyāsīm Mādhavendrou Purīm. Podle jiných Ho ale zasvĕtil Lakṣmīpati Tīrtha. I když byl Advaita Ācārya gṛhastha, zasvĕtil Ho Mādhavendra Purī a Śrī Rasikānanda narozený v brāhmaṇské rodinĕ dostal zasvĕcení od Śrī Śyāmānandy Prabhua, který se jako kastovní brāhmaṇa nenarodil. Je mnoho případů, kdy rozený brāhmaṇa přijal zasvĕcení od nĕkoho, kdo nepocházel z brāhmaṇské rodiny. Příznaky brāhmaṇy jsou vysvĕtlené ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.11.35), kde je řečeno:

Pokud se človĕk narodí v rodinĕ śūdry, ale má všechny vlastnosti duchovního mistra, mĕl by být přijat nejen jako brāhmaṇa, ale i jako kvalifikovaný duchovní mistr. To je také pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura proto v souladu s usmĕrňujícími zásadami zavedl pro všechny vaiṣṇavy obřad udílení posvátné šňůry.

Vaiṣṇavský bhajanānandī nĕkdy sāvitra-saṁskāru (zasvĕcení posvátnou šňůrou) nepodstupuje, ale to neznamená, že by se tento postup mĕl používat i při kázání. Vaiṣṇavové se dĕlí na dva druhy: bhajanānandī a goṣṭhy-ānandī. Bhajanānandī se o kazatelskou činnost nijak nezajímá, ale goṣṭhy-ānandī chce šířit vĕdomí Kṛṣṇy, aby lidem přinášel prospĕch a zvĕtšoval počet vaiṣṇavů. Vaiṣṇava stojí výše než brāhmaṇa. Jako kazatel by však mĕl být uznáván za brāhmaṇu, protože jinak může být jeho postavení vaiṣṇavy mylnĕ chápáno. Vaiṣṇavský brāhmaṇa se však neurčuje na základĕ zrození, ale podle jeho vlastností. Ti, kterým schází inteligence, bohužel rozdíl mezi brāhmaṇou a vaiṣṇavou nechápou. Žijí v domnĕní, že dokud človĕk není brāhmaṇa, nemůže být duchovním mistrem. Pouze z toho důvodu Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslovil tento verš:

Pokud se nĕkdo stane guruem, je automaticky brāhmaṇou. Kastovní guruové nĕkdy vykládají slova yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei guru haya tak, že ten, kdo není brāhmaṇa, se může stát śikṣā-guruem nebo vartma-pradarśaka-guruem, ale ne zasvĕcujícím guruem. Podle takových kastovních guruů jsou původ a rodinné svazky to nejdůležitĕjší. Vaiṣṇavové však dĕdické ohledy neuznávají. Slovo guru se může stejnĕ dobře vztahovat jak na vartma-pradarśaka-gurua, tak na śikṣā-gurua i na dīkṣā-gurua. Dokud nepřijmeme tuto zásadu zavedenou Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, nemůže se hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy šířit po celém svĕtĕ tak, jak si to Śrī Caitanya Mahāprabhu přál: pṛthivīte āche yata nagarādi-grāma sarvatra pracāra haibe mora nāma. Učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua se musí kázat po celém svĕtĕ. To neznamená, že by lidé mĕli přijmout Jeho učení a zůstat i nadále śūdry a caṇḍāly. Jakmile je nĕkdo vytrénován jako čistý vaiṣṇava, je nutné ho uznat za pravého brāhmaṇu. To je podstata pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua v tomto verši.