Text 147
kasyānubhāvo ’sya na deva vidmahe
tavāṅghri-reṇu-sparaśādhikāraḥ
yad-vāñchayā śrīr lalanācarat tapo
vihāya kāmān su-ciraṁ dhṛta-vratā
kasya – čeho; anubhāvaḥ – výsledek; asya – tohoto hada (Kāliyi); na – ne; deva – můj Pane; vidmahe – víme; tava aṅghri – Tvých lotosových nohou; reṇu – prachu; sparaśa – pro dotek; adhikāraḥ – kvalifikace; yat – co; vāñchayā – kvůli tomu, že si přála; śrīḥ – bohynĕ štĕstí; lalanā – nejpřednĕjší mezi ženami; acarat – provádĕla; tapaḥ – askezi; vihāya – přičemž se vzdala; kāmān – všech tužeb; su-ciram – po dlouhou dobu; dhṛta – dodržovaný zákon; vratā – jako slib.
„,Ó Pane, nevíme, jak je možné, že se hadu Kāliyovi dostalo takové příležitosti, že se ho dotkl prach z Tvých lotosových nohou. Bohynĕ štĕstí kvůli tomu stovky let podstupovala askezi, při které se vzdala všech ostatních tužeb a dodržovala přísné sliby. Opravdu nechápeme, jak mohl tento had Kāliya dostat takovou příležitost.̀“
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.16.36) vyslovily manželky hada Kāliyi.