Text 194
pahilehi rāga nayana-bhaṅge bhela
anudina bāḍhala, avadhi nā gela
nā so ramaṇa, nā hāma ramaṇī
duṅhu-mana manobhava peṣala jāni’
e sakhi, se-saba prema-kāhinī
kānu-ṭhāme kahabi vichurala jāni’
nā khoṅjaluṅ dūtī, nā khoṅjaluṅ ān
duṅhukeri milane madhya ta pāṅca-bāṇa
ab sohi virāga, tuṅhu bheli dūtī
su-purukha-premaki aichana rīti
pahilehi – zpočátku; rāga – připoutanost; nayana-bhaṅge – pohyby očí; bhela – byla; anu-dina – postupnĕ, den za dnem; bāḍhala – zvĕtšující se; avadhi – hranice; nā – ne; gela – dosáhla; nā – ne; so – On; ramaṇa – ten, kdo si užívá; nā – ne; hāma – Já; ramaṇī – ta, které si užívá; duṅhu-mana – mysli obou; manaḥ-bhava – mentální stav; peṣala – stlačeny dohromady; jāni' – když víš; e – toto; sakhi – Moje drahá přítelkynĕ; se-saba – všechny tyto; prema-kāhinī – milostné příhody; kānu-ṭhāme – před Kṛṣṇou; kahabi – řekneš; vichurala – On zapomnĕl; jāni' – když víš; nā – ne; khoṅjaluṅ – vyhledal; dūtī – posla; nā – ne; khoṅjaluṅ – hledala; ān – kohokoliv jiného; duṅhukeri – Nás obou; milane – setkáním; madhya – uprostřed; ta – ve skutečnosti; pāṅca-bāṇa – pĕt Amorových šípů; ab – nyní; sohi – toto; virāga – odloučení; tuṅhu – ty; bheli – stala ses; dūtī – poslíčkem; su-purukha – překrásné osoby; premaki – milostného vztahu; aichana – takový; rīti – výsledek.
„,Bĕda, předtím, než jsme se setkali, mezi Námi existovalo prvotní zalíbení způsobené výmĕnou pohledů. Tak se vyvinula připoutanost, která postupnĕ rostla a nyní nezná hranic. Tato připoutanost je teď pro Nás přirozená. Není to kvůli Kṛṣṇovi, který si vždy užívá, ani kvůli Mnĕ, protože Já jsem ta, které si užívá. Tak to není. Tato připoutanost vznikla na základĕ vzájemného setkání a je známá jako manobhava neboli Amor. Kṛṣṇova a Moje mysl splynuly. Nyní, když jsme odloučeni, je velmi tĕžké tyto projevy lásky vysvĕtlovat. Moje drahá přítelkynĕ, i když Kṛṣṇa mohl na všechny tyto vĕci zapomenout, ty tomu rozumíš a můžeš Mu to dát vĕdĕt. U Našeho prvního setkání však žádný poslíček nebyl a Já jsem také nikoho nežádala, aby za Ním šel. Našimi prostředníky bylo ve skutečnosti pĕt Amorových šípů. Nyní v odloučení tato náklonnost přerostla do dalšího extatického stavu. Moje drahá přítelkynĕ, jednej prosím jako Můj posel, protože takto to dopadá, když se nĕkdo zamiluje do překrásné osoby.̀“
Tyto verše původnĕ složil a zpíval samotný Rāmānanda Rāya. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že v průbĕhu milostného požitku může být připoutanost přirovnána k Amorovi. V čase odloučení se však Amor stává poslíčkem této vysoce vyvinuté lásky. Tomu se říká prema-vilāsa-vivarta. Dojde-li k odloučení, milostný požitek se sám o sobĕ stává poslem, a tohoto posla Śrīmatī Rādhārāṇī oslovuje jako přítelkyni. Podstatou tohoto jednání je skutečnost, že transcendentální projevy lásky jsou stejnĕ lahodné při odloučení jako bĕhem milostného požitku. Když byla Śrīmatī Rādhārāṇī plnĕ pohroužená do lásky ke Kṛṣṇovi, spletla si černý tamālový strom s Kṛṣṇou a objala ho. Takovému omylu se říká prema-vilāsa-vivarta.