Text 204-205
sakhī vinā ei līlāya anyera nāhi gati
sakhī-bhāve ye tāṅre kare anugati
rādhā-kṛṣṇa-kuñjasevā-sādhya sei pāya
sei sādhya pāite āra nāhika upāya
sakhī vinā – bez gopī; ei līlāya – v tĕchto zábavách; anyera – jiných; nāhi – není; gati – vstup; sakhī-bhāve – v náladĕ gopī; ye – každý, kdo; tāṅre – Pána Śrī Kṛṣṇu; kare – činí; anugati – následování; rādhā-kṛṣṇa – pro Rādhu a Kṛṣṇu; kuñja-sevā – služby v kuñjích neboli vrindávanských zahradách; sādhya – cíl; sei pāya – dostane; sei – tento; sādhya – výsledek; pāite – obdržet; āra – jiný; nāhika – není; upāya – způsob.
„Bez pomoci gopī nelze do tĕchto zábav vstoupit. Sloužit Śrī Śrī Rādĕ a Kṛṣṇovi ve vrindávanských hájích může jedinĕ ten, kdo Pána uctívá v extázi gopī a následuje jejich příkladu. Teprve potom porozumí milostné lásce mezi Rādhou a Kṛṣṇou. Jiný způsob pochopení neexistuje.“
Prostředkem k návratu domů, zpátky k Bohu, je oddaná služba. Každý má však ve službĕ Pánu jinou chuť. Nĕkdo může chtít sloužit Pánu v náladĕ služebníka (dāsya-rasa), přítele (sakhya-rasa) nebo rodiče (vātsalya-rasa), ale žádná z tĕchto nálad človĕku neumožní vstoupit do služby Pánu ve vztahu milostné lásky. K dosažení takové služby je třeba následovat příklad gopī v extázi sakhī-bhāvy. Jedinĕ tehdy lze porozumĕt transcendentální náladĕ milostné lásky.
V Ujjvala-nīlamaṇi (Sakhī-prakaraṇa 1) Śrīla Rūpa Gosvāmī radí:
prema-līlā-vihārāṇāṁ
samyag vistārikā sakhī
viśrambha-ratna-peṭī ca
Ten, kdo zvĕtšuje Kṛṣṇovu milostnou lásku a Jeho požitek s gopīmi, se nazývá sakhī. Taková osoba je v milostných zábavách důvĕrnou gopī. Tyto pomocnice jsou jako drahokamy v podobĕ Kṛṣṇových důvĕrných společnic. Skutečné poslání sakhī je popsáno v Ujjvala-nīlamaṇi (Sakhī-prakaraṇa 88–91) takto:
mithaḥ prema-guṇotkīrtis
tayor āsakti-kāritā
abhisāro dvayor eva
sakhyāḥ kṛṣṇe samarpaṇam
narmāśvāsana-nepathyaṁ hṛdayodghāṭa-pāṭavam
chidra-saṁvṛtir etasyāḥ paty-ādeḥ parivañcanā
śikṣā saṅgamanaṁ kāle sevanaṁ vyajanādibhiḥ
tayor dvayor upālambhaḥ sandeśa-preṣaṇaṁ tathā
nāyikā-prāṇa-saṁrakṣā prayatnādyāḥ sakhī-kriyāḥ
V Kṛṣṇových milostných zábavách je Kṛṣṇa hrdina (nāyaka) a Rādhikā je hrdinka (nāyikā). Prvním posláním gopī je opĕvovat slávu hrdiny i hrdinky. Druhým posláním je postupnĕ vytvářet situace, ve kterých je hrdina přitahován hrdinkou a naopak. Jejich třetím posláním je přivést oba k tomu, aby se chtĕli sejít. Čtvrtým posláním je odevzdat se Kṛṣṇovi, pátým je vytvořit veselou atmosféru, šestým je ujistit Je, že si mohou užívat svých zábav, sedmým je hrdinu i hrdinku obléci a ozdobit, osmým je mistrnĕ vyjadřovat Jejich touhy, devátým je utajovat chyby hrdinky, desátým je klamat své manžely a jiné příbuzné, jedenáctým posláním je vzdĕlávat, dvanáctým je umožnit hrdinovi a hrdince, aby se mohli setkat ve správný čas, třináctým je hrdinu i hrdinku ovívat, čtrnáctým je nĕkdy hrdinu a hrdinku pokárat, patnáctým je rozproudit konverzaci a šestnáctým je různými způsoby chránit hrdinku.
Nĕkteří materialističtí sahajiyové, kteří nemohou zábavy Rādhy a Kṛṣṇy pochopit, si vytvářejí svoje vlastní životní styly bez odkazu na jakoukoliv autoritu. Takovým sahajiyům se říká sakhī-bhekī a nĕkdy také gaura-nāgarī. Vĕří, že hmotné tĕlo, jež se může stát potravou šakalů a psů, je nĕčím, čeho by si Kṛṣṇa mohl užívat. Proto umĕle zdobí svá hmotná tĕla, aby přivábili Kṛṣṇu, a myslí si o sobĕ, že jsou sakhī. Kṛṣṇu však umĕlé zdobení hmotného tĕla nikdy nepřitahuje. Co se týče Śrīmatī Rādhārāṇī a Jejích přítelkyň gopī, jejich tĕla, domovy, oblečení, ozdoby, úsilí i činnosti jsou duchovní, protože to vše slouží k uspokojení duchovních smyslů Kṛṣṇy. Ve skutečnosti jsou Kṛṣṇovi tak milé a drahé, že vlivu Śrīmatī Rādhārāṇī a Jejích přítelkyň zcela podléhá. Ony nemají nic společného s čímkoliv svĕtským v rámci čtrnácti planetárních soustav tohoto vesmíru. Přestože Kṛṣṇa přitahuje všechny, sám je přitahován gopīmi a Śrīmatī Rādhārāṇī.
Nikdo by se nemĕl nechat svést mentálními výmysly a považovat svoje hmotné tĕlo za dokonalé a sebe za sakhī. To je nĕco jako ahaṅgrahopāsanā, kdy māyāvādī uctívají svoje vlastní tĕlo jako Nejvyššího. Śrīla Jīva Gosvāmī varoval materialisty, aby se vzdali tĕchto představ. Upozornil také, že považovat se za jednoho ze společníků Nejvyššího bez následování příkladu gopī je stejný přestupek jako považovat se za Nejvyššího. Takové uvažování je aparādha. Človĕk musí praktikovat život ve Vrindávanu nasloucháním o rozhovorech gopī s Kṛṣṇou. Nikdo by se však nemĕl považovat za gopī, protože to je nepřístojné.