Text 215
sahaja gopīra prema, — nahe prākṛta kāma
kāma-krīḍā-sāmye tāra kahi ‘kāma’-nāma
sahaja – přirozená; gopīra – gopī; prema – láska k Bohu; nahe – není; prākṛta – hmotný; kāma – chtíč; kāma-krīḍā – smyslné hrátky; sāmye – zdánlivĕ stejné jako; tāra – takových činností; kahi – říkám; kāma-nāma – jméno „chtíč“.
„Je třeba si všimnout, že přirozenou vlastností gopī je milovat Nejvyššího Pána. Jejich chtivou touhu nelze přirovnávat ke svĕtskému chtíči. Jelikož se však nĕkdy zdá, že jejich touha připomíná hmotný chtíč, je tato transcendentální láska ke Kṛṣṇovi nĕkdy jako chtíč označována.“
Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že Kṛṣṇovi, který oplývá transcendentálním poznáním, nemůžeme nikdy připisovat hmotný chtíč. Ten se nedá ve službĕ Pánu zamĕstnat, protože se týká materialistů, nikoliv Kṛṣṇy. Pro uspokojení Kṛṣṇy se dá použít jedinĕ prema, láska k Bohu. Prema je bezvýhradná služba Pánu. Chtivé hry gopī jsou ve skutečnosti podstatou nejvyšší lásky k Bohu, protože gopī nikdy nejednají pro svoje vlastní uspokojení. Mají radost již z toho, že zapojují jiné gopī do služby Pánu. Gopī jsou transcendentálnĕ šťastnĕjší, když nepřímo zamĕstnají druhé gopī ve službĕ Kṛṣṇovi, než když Mu slouží samy. To je rozdíl mezi hmotným chtíčem a láskou k Bohu. Chtíč se vztahuje na hmotný svĕt a láska k Bohu se vztahuje pouze na Kṛṣṇu.