Text 229
siddha-dehe cinti’ kare tāhāṅñi sevana
sakhī-bhāve pāya rādhā-kṛṣṇera caraṇa
siddha-dehe – ve stavu dokonalosti; cinti' – vzpomínáním; kare – vykonává; tāhāñi – v duchovním svĕtĕ; sevana – službu; sakhī-bhāve – v náladĕ gopī; pāya – dosáhne; rādhā-kṛṣṇera – Rādhy a Kṛṣṇy; caraṇa – lotosových nohou.
„Do duchovního svĕta je oddaný přemístĕn poté, co dlouhou dobu vzpomínal na Rādhu, Kṛṣṇu a Jejich zábavy a zcela se zbavil hmotného znečištĕní. Tam získá příležitost sloužit Rādĕ a Kṛṣṇovi jako jedna z gopī.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že slova siddha-deha, „dokonalé duchovní tĕlo“, znamená tĕlo nacházející se nad hrubohmotným tĕlem z pĕti prvků a subtilním astrálním tĕlem složeným z mysli, inteligence a falešného ega. Jinými slovy, oddaný dostane zcela duchovní tĕlo, v nĕmž může sloužit transcendentálnímu páru, Rādĕ a Kṛṣṇovi: sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam.
Jakmile se oddaný nachází ve svém duchovním tĕle, které je nad hrubohmotným i jemnohmotným tĕlem, je způsobilý sloužit Rādĕ a Kṛṣṇovi. Tomuto tĕlu se říká siddha-deha. Živá bytost dostane určitý druh hrubohmotného tĕla podle svých dřívĕjších činností a mentálního stavu. V tomto životĕ se mentální stav různĕ mĕní a stejná živá bytost dostane další tĕlo v příštím životĕ podle svých tužeb. Mysl, inteligence a falešné ego se vždy snaží ovládat hmotnou přírodu. Podle tohoto subtilního astrálního tĕla dostává živá bytost hrubohmotné tĕlo, aby si mohla užívat předmĕtů svých tužeb. Činnostmi současného tĕla si připravuje další jemnohmotné tĕlo a podle nĕho získá další hrubohmotné tĕlo. Tak probíhá hmotná existence. Pokud je však nĕkdo v duchovním postavení a netouží po hrubohmotném či jemnohmotném tĕle, získá své původní duchovní tĕlo. To je potvrzeno v Bhagavad-gītĕ (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna.
Díky duchovnímu tĕlu je oddaný povýšen do duchovního svĕta a sídlí buď na Goloce Vṛndāvanu, nebo na jiné vaikuṇṭhské planetĕ. V duchovním tĕle již neexistují hmotné touhy a oddaný je plnĕ spokojený se službou Nejvyšší Osobnosti Božství, Rādĕ a Kṛṣṇovi. To je úroveň bhakti (hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate). Teprve tehdy, když jsou duchovní tĕlo, mysl a smysly zcela očištĕné, lze sloužit Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a Jeho choti. Na Vaikuṇṭhách je chotí Lakṣmī a na Goloce Vṛndāvanu je to Śrīmatī Rādhārāṇī. V duchovním tĕle prostém veškerého znečištĕní lze sloužit Rādĕ a Kṛṣṇovi nebo Lakṣmī a Nārāyaṇovi. Jakmile je nĕkdo takto duchovnĕ umístĕn, pak již nemyslí na svůj vlastní smyslový požitek. Tomuto duchovnímu tĕlu se říká siddha-deha, tĕlo, se kterým je možné transcendentálnĕ sloužit Rādĕ a Kṛṣṇovi. Je to proces zapojení transcendentálních smyslů do láskyplné oddané služby. Tento verš konkrétnĕ uvádí sakhī-bhāve pāya rādhā-kṛṣṇera caraṇa – lotosovým nohám Rādhy a Kṛṣṇy mohou sloužit pouze transcendentálnĕ pokročilé osoby v náladĕ gopī.