Text 252
‘kāṅhāra smaraṇa jīva karibe anukṣaṇa?’
‘kṛṣṇa’-nāma-guṇa-līlā — pradhāna smaraṇa’
kāṅhāra – na koho; smaraṇa – vzpomínání; jīva – živá bytost; karibe – mĕla by dĕlat; anukṣaṇa – neustále; kṛṣṇa-nāma – svaté jméno Pána Kṛṣṇy; guṇa-līlā – Jeho vlastnosti a zábavy; pradhāna smaraṇa – nejdůležitĕjší vzpomínání.
Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal: „Na co by mĕly všechny živé bytosti neustále vzpomínat?“
Rāmānanda Rāya odpovĕdĕl: „Tĕmi hlavními předmĕty vzpomínání jsou vždy Pánovo svaté jméno, vlastnosti a zábavy.“
Śrīmad-Bhāgavatam (2.2.36) uvádí:
tasmāt sarvātmanā rājan
hariḥ sarvatra sarvadā
śrotavyaḥ kīrtitavyaś ca
smartavyo bhagavān nṛṇām
Śukadeva Gosvāmī dochází k tomuto závĕru: „Povinností živé bytosti je neustále a za všech okolností vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství. Všechny lidské bytosti by mĕly naslouchat o Pánu, opĕvovat Ho a vzpomínat na Nĕj.“