Text 257
‘mukti, bhukti vāñche yei, kāhāṅ duṅhāra gati?’
‘sthāvara-deha, deva-deha yaiche avasthiti’
mukti – osvobození; bhukti – smyslový požitek; vāñche – touží; yei – ten, kdo; kāhāṅ – kde; duṅhāra – obou; gati – cíl; sthāvara-deha – tĕlo stromu; deva-deha – tĕlo poloboha; yaiche – jako; avasthiti – umístĕni.
„A jaký je osud tĕch, kdo touží po osvobození, a tĕch, kdo touží po smyslovém požitku?“ zeptal se Śrī Caitanya Mahāprabhu.
Rāmānanda Rāya odpovĕdĕl: „Ti, kdo se snaží splynout s Nejvyšším Pánem, budou muset přijmout tĕla podobná stromům a ti, kdo příliš tíhnou ke smyslovému požitku, získají tĕla polobohů.“
Ti, kdo touží po osvobození splynutím s existencí Boha, již nechtĕjí smyslový požitek v hmotném svĕtĕ. Na druhou stranu však postrádají poznání o službĕ lotosovým nohám Pána. Proto jsou odsouzeni stát po mnoho tisíc let jako stromy. Stromy jsou sice živé bytosti, ale nepohybují se. Osvobozená duše, která splyne s Pánem, není o nic lepší než stromy. Stromy také stojí v Pánovĕ existenci, protože hmotná energie a Pánova energie jsou stejné. Záře Brahmanu je také energie Nejvyššího Pána. Je tedy jedno, zůstane-li nĕkdo v záři Brahmanu nebo v oblasti hmotné energie, protože na obou místech scházejí duchovní činnosti. Lépe na tom jsou ti, kdo touží po uspokojování smyslů a povýšení na nebeské planety. Tito lidé si chtĕjí užívat jako obyvatelé nebes v rajských zahradách. Oni si alespoň ponechávají svoji osobnost, aby se mohli tĕšit ze života. Impersonalisté se však snaží ztratit svou osobnost, čímž přicházejí o hmotné i duchovní štĕstí. Konečným osudem buddhistických filosofů je být jako nehybný kámen, který neprovádí hmotné ani duchovní činnosti. Co se týče tĕžce pracujících karmīch, Śrīmad-Bhāgavatam (11.10.23) uvádí:
iṣṭveha devatā yajñaiḥ
svar-lokaṁ yāti yājñikaḥ
bhuñjīta deva-vat tatra
bhogān divyān nijārjitān
„Poté, co karmī vykonali různé obĕtní obřady pro dosažení nebeských planet, mohou tam jít a užívat si s polobohy do té míry, nakolik jim to výsledky jejich zbožných činností dovolí.“
V Bhagavad-gītĕ (9.20–21) Pán Kṛṣṇa říká:
trai-vidyā māṁ soma-pāḥ pūta-pāpā
yajñair iṣṭvā svar-gatiṁ prārthayante
te puṇyam āsādya surendra-lokam
aśnanti divyān divi deva-bhogān
te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti
evaṁ trayī-dharmam anuprapannā
gatāgataṁ kāma-kāmā labhante
„Ti, kdo studují Védy a pijí šťávu soma, aby se dostali na nebeské planety, Mĕ uctívají nepřímo. Očištĕni od hříšných reakcí se narodí na zbožné nebeské planetĕ Indry, kde si užívají božských rozkoší. Poté, co si tak užili hojných nebeských požitků a vyčerpali výsledky svých zbožných činností, se vracejí zpátky na tuto planetu smrti. Ti, kdo touží po uspokojování smyslů následováním zásad tří Véd, tedy získávají pouze opakované zrození a smrt.“
Karmī se proto po vyčerpání výsledků svých zbožných činností vracejí v podobĕ dešťových kapek na tuto planetu a začínají svůj život v evolučním procesu jako tráva a jiné rostliny.